Kalamář

Báseň z pera havraspárské autorky Trishy Thompson.Zas vstupuji do krásy smutné tváře, kdy z očí mi teče, jak ze zátky kalamáře. Schod po schodu vstupuji do zšeřelé místnosti. Pode mnou roklina. Veškeré mé štěstí a slávu odhodím mu do klína. Mu, muži beze tváře. On všechny mé mašle úsměvů, zlomkem sekundy, představou jeho vůně, jen jak si na něj vzpomenu- -mašle splývají. Jen on mi je zas v pevný suk sváže. Jenže ty to nejsi. A postupem času, který nezastavím, váhám. Půjde ještě vůbec někdy ty tenké nitky svázat? Šlo by to – já stále doufám, že každá dírka a prasklina bude vyspravena dotykem tvých něžných úst. To by mi však polibek musel dát s opravdovou tváří muž. Jenže ty tu nejsi. A zas pozbyl jsi svou mladou tvář. A já už jaksi přestávám vnímat...

Autor : dne 09/21/2011 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Oznámení

Bohužel jsem byla nucena z prostor čítárny odstranit několik svitků. Konkrétně jde o povídky Vzpomínka na mě, Tvá nejlepší přítelkyně, Klub umírajících a Tanec smrti. Anonymní komentátor, kterému bych chtěla touto cestou poděkovat, mě upozornil na to, že povídky vyšly knižně a tedy rozhodně nejsou originální tvorbou zde uvedené autorky. Doufám, že se nic takového opakovat nebude, ale že se naopak zdi čítárny zaplní kvalitní originální tvorbou z vašich brků. Hodně štěstí při psaní přeje Janel Weil

Autor : dne 09/21/2011 | * Kancelář Sub Salix * | 0 komentářů