Upír

Krátká povídka o neúspěšném lovu na upíra z upírovy strany.

„Odnes to.“
„Ano, pane.“ Ghúl zvedl mrtvé tělo mladé dívky a odšoural se pryč.
Upír neváhal a veškerou nově získanou životní sílu nechal proudit do zmrzačeného a spáleného těla.
„Zatracený lovec,“ zamručel si pro sebe. Zkusil pohnout rukou, ale ta byla stále příliš slabá, než aby onen jednoduchý pohyb vykonala.

Už třetí den ležel bezmocně ve své rakvi, kam ho donesl jeho služebník. Jeho jediný služebník, který mu zbyl. Dlouhé tři dny trvalo, než se ke vstupu do jeho jeskyně zatoulalo děvče z vesnice, takže bylo pro ghúla snadnou kořistí. To bylo poprvé, co se nedokázal ani sám najíst. Nenáviděl se za tu bezmoc. On, vládce noci, se nedokázal ani sám najíst.

„Nenávidím ho, má štěstí, že je mrtvý, jinak bych ho mučil, pak se nakrmil jeho krví a nakonec by mi musel sloužit!“
„Bude si pán ještě něco přát?“
Upír se na svého služebníka ani nepodíval. Zkusil pohnout rukou a ta se nepatrně nazdvihla. Pomalý proces regenerace začal.
„Sežeň mi ještě jednu. Ale nenápadně. Rozumíš? Nepotřebuju teď další problémy.“
„Ano, pane.“ Ghúl se otočil a zmizel ve tmě chodby.
„Sakra,“ ulevil si upír. „Potřeboval bych alespoň tři, abych se dokázal zregenerovat rychle.“

Trvalo to další týden, než mu ghúl přinesl další oběť, tentokrát malého chlapce, který se ztratil v lese. Upír už tou dobou dokázal nejen vstát, ale pomalu chodit. Byl tedy schopen se i sám najíst, což mu přinášelo neskutečné potěšení. Nasytil se a chlapce bez jediné kapky krve odhodil jako hadrovou panenku k nohám čekajícího ghúla. Cítil, jak se mu vrací síla a rozhodl se, že se půjde podívat na místo onoho nešťastného střetu.

Pověry o tom, že všichni upíři mají strach ze slunce a že je pro ně smrtelné, dávali těm šťastným z jeho druhu, kteří na sluneční svit byli odolní, velkou výhodu. Kdo by také byl ochoten připustit, že ten starý noblesní pán, který se prochází po lesní pěšině za slunečného dne, je upír? A on byl jeden z nich. Nestaral se, zda je venku den či noc. Vylezl z jeskyně a nadechl se čerstvého vzduchu. Ne že by ho nějak zvlášť ocenil nebo potřeboval, ale některé zvyky z jeho života mu přece jen zůstaly. Popošel několik kroků a zahleděl se na vypálené místo o průměru dobrých dvaceti yardů. Stromy a keře v nejbližším okolí nesly jasné stopy po výbuchu.

Lovec, který ho přišel zneškodnit, nebyl žádný zelenáč. Nejprve systematicky zlikvidoval všechny jeho služebníky, které poslal pátrat po ztracených druzích, a když už mu zbyl jen jeden, vydal se po nich pátrat sám. U vchodu na něj čekal lovec, který měl s sebou vše potřebné. Od osikových kolíků, stříbrného kříže, přes odporně nechutnou svěcenou česnekovou vodu až po měchy s olejem. Ale co bylo nejhorší, nebál se smrti a nevylučoval možnost prohry, a proto se pojistil.
Souboj neprobíhal pro upíra zase tak špatně. Převyšoval lovce rychlostí i silou o mnoho, ale lovec měl v rukávu pár ošklivých překvapení. Nejprve o něj rozbil svěcenou vodu, pak hned na to měchy s olejem. Drobné spáleniny a kluzký povrch upíra zpomalily, ale neubraly mu na síle, a tak bylo jen otázkou času, kdy se mu povede lovce vážně zranit. A věděli to oba. Lovec se proto snažil boj ukočit dříve, než k tomu dojde. Nepovedlo se mu však včas zasadit rozhodující úder kolíkem.

A pak udělal upír onu osudnou chybu. Lovce těžce zranil, ale nezabil. Hrál si s ním jako kočka s myší, místo aby vše čistě a rychle ukončil. Lovec popadl zapálenou lampu, mrštil jí do oleje a ten okamžitě vzplanul. Lovec bez ohledu na další utržené rány skočil přímo na hořícího upíra a přitiskl se k němu. O okamžik později se prostě vypařil, když se vznítily balíčky střelného prachu ukryté pod oblečením. Výbuch upíra odhodil ke vchodu, kde ho našel jeho poslední služebník a odnesl ho do rakve.

Upír si smutně prohlížel své ohořelé šaty, bude se muset vypravit do města a pořídit si nové. Ale hlavně tam bude muset vypátrat, jak na něj lovec přišel a přijmout jistá opatření. Nic podobného se nesmí nikdy opakovat. Nemusel by mít tolik štěstí. Slunce se pomalu klonilo k obzoru a představa, že za den nebo dva bude schopen si sám vyrazit na lov, ho velice těšila. A možná by mohl hrát přepadeného obchodníka, kterému potrhali šaty. V té tmě to vidět nebude. Ta představa, se mu začínala líbit víc a víc.