Realita šťastných chvil

Můj život stojí za prd. Od mého narození se toho stalo opravdu hodně, ale já si stejně pořád připadám neuvěřitelně prázdná a nešťastná. Proč se to nemůže změnit? Alespoň jeden jediný den bych chtěla prožít jinak…Otevřela jsem oči do dalšího zamračeného listopadového dne. Moment. Svítilo slunce. To bylo vážně neobvyklé. Třeba mi alespoň tahle drobná maličkost dopomůže k lepší náladě. „Caroline!“ zavolala na mě máma z obývacího pokoje a tím mě konečně donutila vstát z postele. Je jedno, jak krásné počasí bude. Stejně půl dne strávím ve škole. Oblékla jsem se a seběhla ze schodů. Do nosu mě okamžitě udeřila známá, přesto překvapivá vůně mé milované snídaně. „Mami,“ zamumlala jsem. „Tys dělala lívance?“ nechápala jsem, co...