Vrána

Dovolte mi pochlubit se s jednou svojí šuplíkovou záležitostí. Měla by to být parodie na Havrana od známého spisovatele E. A. Poa v prostředí našeho milého hradu. Jestli je zdařilá, či nikoli posuďte sami. Oného dne, sám a s nožem, ruce smrdící tchořem, Do těžkého lektvaru byl jsem zrovna vnořen. O poledni slunečném, teplém, náhle ťukot probere mne, Zaklepání velmi hlasité – na rozpadlé dveře příliš poctivé. Řekl jsem si: „ Kdo to ruší v práci mojí! Návštěva? Nestojím o ni.“ Ztuhlý stojím nad dryákem v dosud nepoznaném běsu, Jež to zhušťovadlo způsobilo nestálost tomu hnusu. Srdce tluče, času málo, z úkolu zbylo pramálo. „Někdo přišel- profesor je u dveří. Toť návštěva brzká, Je to tak- nic nemám!“ Dlouho sedím jako kámen, strašné...