Černá svatba

Černou růži mi přinesl

Svatební šaty na stůl položil

Veškerou naději s sebou odnesl

Karty osudu přede mnou vyložil

Stál tam s tváří kamennou

Černé oči se touhou chvěly

Čekal, jestli snad dovedou

Co všechno říci by chtěly

Odvracím hlavu a ruce spínám

Dřevěný křížek prosím tiše

Svobodu sobě navždy stínám

Ona smlouvu s ďáblem píše

Černý závoj mi přes hlavu dává

Jeho paže tisknou mé tělo

Kde hříchy a nevěra spává

Tam dostat by mě tolik chtělo

Nestvůry oči rudě planou

Zuby co skously rudý ret

Z něj kapky na zem líně kanou

A srdce hluché jak tvrdý led

Naposledy v prosbách svírám kříž

Dřív než nás sváže docela

Snad nevzbudím se už nikdy víc

Tam kde modlitba dávno dozněla

Redakční úpravy provedla Janel Weil.

Post Views: 89

Autor : Emma Lay Sparková dne 02/08/2009 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů