Báseň Moudrého klobouku

S mnohými se již dávno znám, nováčky však moc rád mám. Celý školní rok jsem zase spal, abych se na vás nachystal. Kdo že jsem? No přece klobouk moudrý, co vám do hlavy vidí. Znal jsem čtyři velké hlavy, jak se jenom jmenovaly? První byl Godrik Nebelvír, co sílu statečnosti znal. Založil kolej Nebelvír a do znaku mu lva dal. Druhá byla moudrá hlava, co z Havraspáru pocházela. Je to naše Rowena, co si moudrosti cenila Helga z Mrzimoru založila kolej další, i když v té době nebyla vůbec postarší, nikdy by tě nezradila, a i pracovitá byla. Poslední, no málem bych na něj zapomněl, je Salazar Zmijozel, co na hadech zel Měl své vlastní představy, o světě bez hranic. Nasaď si mě na svou hlavu bez sebemenšího strachu a já ti s radostí oznámím, do jaké koleje tě zařadím....

Autor : dne 02/03/2009 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Zlatý drak

O podivném přátelství. Dívka, kterou všichni opovrhují, a drak, který se podobá stvořením, která napadají vesnici. I těch pár stromů na Slomonské louce už dostávalo žluto-červený kabát. Po cestě do hor běžela postava, tak malá ve srovnání s okolními štíty tyčícími se snad až k samotnému slunci a staletým lesem, který ony horské štíty lemoval jako náhrdelník krásné ženy. Maroon ale okolní podzimní krásu nevnímala. Přes závoj slz pořádně ani neviděla na cestu. Přesto klopýtala dál. Zastavila se až v nejhlubší části lesa, která teď celá zářila zlatými listy. Dívka si sedla na velký kámen a konečně dala průchod slzám a pláči. Proč jsou na ni všichni takoví? Ona přece za nájezdy těch divných barbarů na dracích nemůže! Už odmala byla terčem posměchu pro svůj netradiční...

Autor : dne 02/03/2009 | Fantasy | 0 komentářů

Joša a psík

Joša se po smrti svého otce vydal do hor. Po několika dnech potkal psíka, po dalších několika dnech potkal stařenu. Tyto dvě bytosti mu změnily život na rok a ještě déle… V horách u jednoho potoka stála malá chaloupka. Žil v ní Joša a byl sám, protože maminka mu umřela dávno, tu si ani nepamatoval, a tatínek v zimě. Přišlo jaro, Joša byl osamělý a přemýšlel, co by dělal. Samota mu nesvědčila, tak se vypravil do hor. Jarní hory byly krásné a chladné. Chodil po místech, kudy chodíval s tatínkem, a přemýšlel a vzpomínal. Potkal psíka. Psík ho chvíli pozoroval a Joša pozoroval psíka. Joša na něj zkoušel mluvit a spřátelit se s ním, ale psík se k ničemu neměl. Tak šel Joša dál a psík s ním. Chodili tak několik dní a spali blízko sebe několik nocí. Jednou Joša...

Autor : dne 02/03/2009 | Pohádkové | 0 komentářů