18. kapitola – Zármutek

Stáli u čerstvého hrobu na stinném hřbitůvku. Jak by byl šťastný, kdyby věděl, že se vzali! Nilsa se k němu choulila a on cítil, jak se otřásá vzlyky. Co věděla o noci, kdy všichni oslavovali vítězství a ona přijímala gratulace k sňatku? Co věděla o tom, že seděl s Lavinií v chladné komnatě u chladného těla vlastního bratra a Zářivá mu vyprávěla o každém jeho činu od chvíle, kdy ho viděl naposled, o tom, jak porazili Nesvětlé, jak rozluštili hádanku na bráně, o Petele, o Drobečkovi a Podskalském, o běsech a o jeho smrti? On už neměl slz, všechny vyplakal včera, jakoby doufal, že jejich teplo oživí bratra. Lavinie klečela u náhrobního kamene a opírala se o něj. Věděl, že nepláče, že se s ním jenom naposledy loučí.Konečně vstala a řekla:„Budu muset odejít....