Z deníku prvačky 2

Cesta MHD, aneb, jak to vidí puberťačka… Nastupuji do přeplněného autobusu. Dveře se zavírají, autobus se pomalu začíná rozjíždět. Čas se neskutečně táhne, neboť město je plné aut, která se vracejí z práce. Navíc autobus se začíná postupně naplňovat a začíná v něm být nedýchatelně. Jak já nesnáším být odkázaná na MHD. Smířená se svým osudem hypnotizuji vteřinovou ručičku svých hodinek. Snažím se zabavit sledováním lidí kolem sebe. Nevím proč, ale vážně teď nedokážu na nich vidět nic zajímavého. Proč mi to jen nejde…?! Že by sen ten čas konečně trochu poposunul? Právě totiž dojíždím tam, kam chci. Ačkoli jdu svým způsobem velmi pomalu, čas se prostě nehýbe. Ačkoli žádné auto nejede a všichni přechází, já se stejně zastavuji u přechodu. Vlastně ani...