6. kapitola – Nečekané události

Kouknu na Irlena a zdá se, že přemýšlí o něčem zcela jiném než já, protože mě obejme v pase a začne mě líbat na krku…

„Co to děláš, Irlene?“ odtáhnu se od něho.

„Přece to, co oba chceme,“ zasípá zastřeným hlasem a začne se mi dostávat do výstřihu, jako by i nevšiml, že se mu bráním.

„Jenže já to nechci, tak mě pusť,“ zoufale naříkám, protože vím, že když sám nepřestane, tak nemám šanci se mu bránit.

„Tomu nevěřím,“ surově mi natrhne šaty a já nemám daleko k pláči.

„Prosím,“ zkusím to naposledy, když se jeho ruka začne posouvat níže a mně už po tváři tečou slzy pokoření a úzkosti. Irlen toho ale rozhodně nechce nechat, což mě dopaluje ještě víc, protože mám v tu chvíli naprosto prázdno v hlavě a nevím, jak se jinak bránit. Najednou ale Irlen znehybní a klesne na mě jako podťatý. Nechápavě se pokusím z něho vyprostit a až když se mi to z části podaří, tak si všimnu, že nad námi stojí rozhněvaný Irelan. Oddychnu si a dál se pokouším vysunout z pod těžkého těla jeho bratra. Když si všimne, že jsem zavalená, tak ho rychle odvalí a podá mi svůj plášť, abych se mohla zahalit.

„Díky,“ špitnu vděčně a pomalu se postavím.

„Není ti nic?“ jeho vztek vystřídá starost.

„Teď už je to dobré,“ maličko se na něj usměju, pak se podívám na Irlena a zamračím se, protože si uvědomím, co právě chtěl udělat.

Irelan se najednou otočí a míří k nedalekému potůčku, kde si utrhne kus košile a pořádně ho nechá nasáknout vodou, pak se vydá zpět a celé to vyždímá na svého bratra. Tiše vše pozoruji.

„Hej, co..kdo…,“ zařve Irlen, pak se rozkouká, podívá se na mě, pak na svého bratra a jeho tvář se najednou nenávistně pokřiví.

„Proč?“ zeptá se ho už klidně Irelan.

„Ty se ještě ptáš?“ zavrčí Irlen, „cožpak to není jasný? Jsi prvorozený, tudíž nemám právo na trůn, a když přijde tenhle kvítek, tak se jí, zdá se, víc líbíš ty než já. Rodiče ti vždy nadržovali, není to dost jasný důvod?“

„Tak jen kvůli žárlivosti?“ nevěřícně zamrká Irelan, „Promiň, ale jestli si tohle vše myslíš, tak mám dojem, že bys zde neměl zůstávat.“

„Taky že tu teď nezůstanu, ale piš si, že se jednou vrátím a hořce budeš litovat toho, že ses narodil jako první. Ten trůn bude můj a ona taky, i kdybych ji k tomu měl donutit.“

Zvedne se, zamíří k lesu a po chvíli už ho máme z očí.

Redakční úpravy provedla Janel Weil.