Z deníku prvačky

Pojďte nahlédnout do deníčku jedné nešťastné prvačky…

Milý deníčku,

je to zlé. Je to moc zlé. Nepamatuješ se, že bych někdy psala, že jsem přišla domů a celý den jsem se učila? Ne? Tak nejvyšší čas s tím začít. Bylo mi jasné, že se budu muset učit trochu víc, ale že až takhle?Ale první jednička tady za tu námahu stála. O tělocviku už jsem měla tu čest ukázat, jak jsem „nadaná.“ Navíc za přítomnosti svých milých bývalých spolužáků, kteří ze mě měli za plotem skvělou zábavu… To zase budou v tanečních narážky…
Taneční. To je snad to jediné, o čem opravdu můžu napsat, že mě baví. Prostě pohádka. No jo, jsem romantička, ale to už ty přece dávno víš. Jenže teď své romány nějak nestíhám číst. A docela mě to deprimuje. Jo, přiznávám, je to závislost. Knížku o krásné princezně Alloře teď nahradil ten nechutně tlustý Dekameron. Já chci vědět, jak to dopadne s mou hrdinkou, Allorou, co mi je po nějakých mniších?!

To ale ještě není všechno. Poslední dobou se v noci budím a napadají mě slova zapadající do rýmu. Pro jistotu už mám na stole u postele blok a tužku a občas se probudím s básničkou na stole. Teď vážně nevím, jestli mě ve snech prohání ta literatura, kterou o češtině probíráme nebo jestli jsem se vážně nezbláznila nebo jsem…?

Redakčně upravila Alisma Bailly Fisto