Rytířka Elin

Když vymřou hrdinové, kdo nám zbývá? Jedna dívka s kupou věrných hrdlořezů? Nebo andělé? Půlnoční tichý vítr se lenivě proháněl prázdnými uličkami šlechtické čtvrti. Ulicí zněl klapot střevíců. Mladá dívka v sametovém rubínovém plášti spěchala kvapným krokem k jednomu z honosných domů. Vracela se z noční toulky za svým milencem a musela být doma dříve, nežli její chůva pojme podezření. Vzduch se rozvířil a zvedl se vítr. Dívka se nejistě otočila a přidala do kroku, když v tom do někoho narazila, zakřičela, zapotácela se a spadla na chladnou kamenitou dlažbu. „Ach madam, omlouvám se vám, že jsem vás takto vylekal,“ pravil muž v kápi a podával jí ruku. Dívka chvíli váhala, poté však vytáhla zpod pláště svoji bělostnou ručku a přijala tu jeho....

Autor : dne 09/01/2008 | Fantasy | 0 komentářů

Cirkus

Povídka o všech těch slzách, které diváci nevidí a neveselých věcech, které se mohou stát za zdmi barevné budovy. Psáno podle mého snu. Cirkus byl velká dřevěná budova s kamennými základy. Zvenku i zevnitř hrála všemi barvami, vlály na ní barevné pruhy látky a pestrobarevné plakáty zvaly na nové představení. Vevnitř panoval čilý ruch. Zkoušelo se. Artisti skákali z hrazdy na hrazdu, pod nimi padali klauni na zadek a metali si dorty do obličeje. Na zábradlí oddělující hlediště od pískem vysypaného prostoru seděla dívka v barevné sukni a s červeným pruhem látky přes prsa, čekala, až bude volno v manéži, aby si mohla vyzkoušet svůj kousek. Bavila se s hubeným mladíkem, který seděl vedle ní. Jeho černý frak kontrastoval s jejím barevným oblečením. Na hlavě měl lesklý...

Autor : dne 09/01/2008 | Svitky pergamenu, Depresivní | 0 komentářů

Tajemství růže – 1.

Tato povídka je o studentce jménem Elisabeth, která se snaží žít normální život. Chodí do školy, má nejlepší kamarádku Moniku, ale časem se dějí zvláštní věci. Díky tajemnému dopisu, který dostane, se Elisabeth ocitá v časové smyčce, ve které musí nasadit život, aby uchránila tajemství druhého světa před svým světem. Kdo jsem a co tady dělám? To je otázka, kterou si velmi často pokládám. Dívám se na své ruce a moje okousané nehty se mi hnusí. Když ruce otočím, mám už na nich beránky neboli varhánky. Asi bych už z vany měla vylézt, ale když mi je v ní tak dobře. Jako kdybych všechny špatnosti ze sebe smyla. Nic zlého jsem nikdy v životě neprovedla, ale přesto se mi zdá, že dělám věci, které nejsou zrovna normální. Třeba když se snažím dostat vědomě ze svého těla,...

Autor : dne 09/01/2008 | Tajemství růže - N | 0 komentářů