Svět v oušku jehly
Jak to bylo ve skutečnosti s Šípkovou Růženkou?Paní Jehličková žila ve Stužkovém údolí už nějakých čtyřicet let. Nikdy nemluvila o tom, kde žila předtím, a řekněme si to otevřeně, nikdo, kdo kdy paní Jehličkovou viděl, by si nemohl myslet, že je jí čtyřicet, takže někde žít musela. Po pár kradmých pokusech to z ní vymámit se všeobecně vzdalo dál o to usilovat. Avšak chybička se vloudí… Ono všeobecné usnesení proběhlo den předtím, než se Amélie Kroupová narodila. Takže ji poněkud minulo… „Amélie, sundej Bochníka ze střechy! Zase tam vylezl a teď nemůže dolů, blbec.“ „Jistě, mami!“ Drobná postavička vyskočila z houpací sítě zavěšené mezi dvěma javory a během pár okamžiků už šplhala po osvědčených lezeckých bodech na štítu domu....
X. kapitola
Black Chrysanthemum Depresivní děj tohoto smutného příběhu se odehrává ve vesničce Roxville, jež skýtá útočiště partě mladých lidí, jejichž styl života se trochu vymyká normálnosti. Mají svůj svět, názory, lásky, ale všechny svazuje jedna věc. Problémy. Každý z nich má svůj svébytný příběh, je něčím odlišný a vidí skutečnosti trochu jinak než ostatní. Jejich příběh však není jen tak ledajaký, postupem času se jim do cesty připlete jeden závažný problém. Problém, s nímž se jde jen těžce vypořádat. Je obtížné říci, jestli to dokážou, nebo se naopak jejich kořeny rozpustí… *Děkuji Bee a Morrigan za beta-read* Kapitola X. – Počátek konce – Umírám, cítím jak chřadnu, srdce mé ledové kamenné brzy již zvadnu. ...
Ďalšia stanica: Peklo
Cassidy Cestwood „Vaša firma je na dne. Je koniec.“ „Čože?“ vyvalila som na Johna oči, „To nie je možné!“ „Bohužia áno, Jenny, je to absolútna realita. Už sa s tým nedá nič robiť, musíš znášať následky.“ „Moje celoživotné dielo je v troskách, aké ďalšie následky sa dajú znášať?!“ vykríkla som a hlas sa mi začínal lámať. Vedela som, že tá investícia je riskantná a napriek tomu som do toho išla. Na prehru som nebola zvyknutá a ani pripravená. Na prehru som, pravda, v bec nepomyslela. Vždy mi predsa všetko vychádzalo… „Budete musiet zaplatiť všetky odškodnenia…“ prehovoril adovým hlasom John a ja som v črtách jeho tváre videla škodoradosť. M j neúspech bol preňho víťazstvom. Ja...
Víla
Betelgeuse Orionis „Stála tam mezi námi a snad se usmívala, v rukou držela to, co snad kdysi bylo dívčí tváří žijící na obraze – avšak úsměv se nesmál. Oči vyhasly, duše nedržela pohromadě. Pohled do očí té dívky skýtal trpké porozumění. Byl to obraz jí samé, který zničila.“ Srdce se mi sevřelo nevýslovnou bolestí. Tak až sem jsme vše dovedli. Bolest střídal vztek. Vztek na nás, vztek na osud, vztek na mě samého. Jak jsem to jen mohl dopustit? A jak s tím budu moct žít? Kdysi jsme žili sami, klidně, smutně, neradostně. Opuštěni celým světem, v našem hradě, v zimním kraji. Listí stromů dávno opadalo a lemovalo všechny cesty našich kroků. Měli jsme jen jeden druhého – dva bratři předčasně dospělí, dva synové v paláci z alabastru, kde krása a...
Bůh s tebou
Betelgeuse Orionis Když se rozhodnete utéct bohu, musíte se mít na pozoru. Je všemohoucí. Vidí každý váš krok, slyší každou myšlenku, cítí každý pohyb. Je jen na vás, jestli se takové cesty odvážíte, ale pakliže ano, všichni věřící vám budou žehnat. Je to již mnoho let, co jsem ztratila všechny své blízké. Otce i matku, bratry i sestru. Zemřeli ve jménu Všemohoucího. Na oltáři, umučeni tisíci svatými způsoby, na důkaz své víry, pro kterou je po vyjmutí jejich srdcí z těla On laskavě pozval k sobě do nebe. Já přežila kvůli svému mládí. Nejmladší, která se tehdy „směla“ pouze dívat, protože ještě „prý“ neměla čas víru pochopit. Ale nebyla to pravda. Tu noc, kdy měsíc zakryl Psí hvězdu, tu noc jsem pochopila. Nyní jsem již „hodna...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
