Již není cesty zpět
Byla už skoro půlnoc a on tam venku stál a pořád pozoroval měsíc. Tu noc byl úplněk a ta zářívá koule svítila velmi jasně. Naslouchal vzdálenému vytí vlkodlaků a vnímal i pláč dítěte. Kdesi zaprskala kočka a v tu chvíli začala na hodinách kostela odbíjet půlnoc. S trhnutím se prudce otočil, zadíval se na štěrkovou cestu a svižně vykročil. Široko daleko nebyla jediná noha, alespoň to tak vypadalo. Po chvíli chůze došel ke staré polorozbořené vysoké zdi. „Perimerto,“ zamumlal potichu a připravenou hůlkou opsal ve vzduchu jakýsi složitý obrazec. Zeď se začala zdánlivě kymácet, až se v ní objevil úzký otvor a on vkročil, pochechtávajíc se, neboť si právě vzpomněl na zeď do Příčné ulice. Úsměv mu ale stekl stejně rychle, jako se objevil. Pak to uviděl....
Běžné trampoty všedního dne
„Petře, vstávej! Zvoní ti budík,“ snaží se mě polohlasem vzbudit můj bratr. Zmatený si uvědomuji až po chvíli, že mi u hlavy vytrvale vyzvání ten odporný přístroj, který by svým příšerným zvukem dokázal vzbudit i mrtvého. „Ještě pět minut,“ snadno jsem se rozhodl a budík zamáčkl. Bohužel z pěti minut bylo nechtěná čtvrt hodina. Vyskočil jsem z postele, naběhl do koupelny, oblékl se, provedl ranní pokus o zkulturnění mrtvoly dívající se na mě ze zrcadla, popadl batoh s věcmi do práce a v rychlosti vylétl ze dveří bytu. Není nic skvělejšího než o svátku vstávat do práce, ale kdo by to pro ty peníze neudělal. Zrovna mám hluboko do kapsy, takže jsem zatnul zuby a zahrál si na ranní ptáče. Bohužel po vydařeném zaspání se mi povedlo zabouchnout...
Slečna I
Mladá dívka si vztekle hrábla rukou do vlasů a se škodolibým potěšením si prohlédla několik vytržených hnědých nitek. Upustila je na koberec a s představou matčina řevu, až bude luxovat, zaměřila svou pozornost zpět k práci. Ve stejné době, ale na úplně jiném a pro příběh naprosto nepodstatném místě se vyvalovala věc s krycím jménem I. Držela vysokou skleničku s pestrobarevným paraplíčkem a dlouhým brčkem, které si co chvíli přiložila k ústům, aby usrkla trochu chladného nápoje. Ležela rozvalená na jednom z těch pruhovaných lehátek, nad hlavou velký barevný slunečník. I přes to, že k idylickému prožitku nic nechybělo, se však I nudila. Proto se rozhodla najít si nějaký ten objekt zábavy (samozřejmě aniž by musela vstát). Dívka už potřetí během této hodiny...
Kapitola V. – Předzvěst smrti –
Black Chrysanthemum Depresivní děj tohoto smutného příběhu se odehrává ve vesničce Roxville, jež skýtá útočiště partě mladých lidí, jejichž styl života se trochu vymyká normálnosti. Mají svůj svět, názory, lásky, ale všechny svazuje jedna věc. Problémy. Každý z nich má svůj svébytný příběh, je něčím odlišný a vidí skutečnosti trochu jinak než ostatní. Jejich příběh však není jen tak ledajaký, postupem času se jim do cesty připlete jeden závažný problém. Problém, s nímž se jde jen těžce vypořádat. Je obtížné říci, jestli to dokážou, nebo se naopak jejich kořeny rozpustí… *Děkuji Bee a Morrigan za beta-read* Zavřeš oči a zvedneš ukazovák ke světelným bodům nad tebou a vybereš si svou hvězdu, co bude tvým osudem. Šeptáš modlitbu prastarou, rty se...
Močál
Pokud máte rádi močály a takové to “romatické“ prostředí s milými nestvůrami, které mají vypadávající zoubky, prostě příběh, při kterém se budete držet židle, na vás čeká=) Strašidelná cesta Rockyho domů z disca přes močál… Sobota – to je horečka. Den, který si člověk musí užít. Den, kdy se jde zapařit. A Rocky si každou sobotu užíval na diskošce v sousední vesnici. Dobrá hudba, pěkné holky které daj – co víc si člověk může přát? Tentokráte si však Rocky nestačil moc užít, v půl dvanácté v noci totiž nečekaně vypadl proud, a diskotéka proto skončila předčasně. Rocky se tedy vracel přes les domů. A jak šel sám nocí v tmavém lese, vzpomněl si, že o půlnoci začíná jedenáctý červen. Ten den slaví svátek Bruno. A Bruno nosí smrt. Tedy...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
