Na palubě Jasmínového květu

Vzdušná povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Tři sta sedmdesát dva, padesát jedna, šestnáct. Pro někoho jsou to možná jen čísla, pro mě však celý život, ze kterého není úniku. Nakloním se přes zábradlí a toužebně se zahledím dolů, nevidím však nic jiného než tmavá mračna, jako je tomu už několik dní. Zamračím se. S povzdechem odložím notes na bednu vedle sebe, seskočím na palubu a vydám se rovnou za nosem. Stejně daleko nedojdu. Přesněji řečeno jen tři sta sedmdesát dva metrů, než mě zastaví stejné dřevěné zábradlí na zádi. Ještě bych mohla projít těch padesát jedna metrů na levobok nebo všech šestnáct pater pode mnou, ale na to jsem moc líná. Raději sleduji, jak několik mužů napíná svaly, aby otočili kožená křídla a změnili náš kurz. Jasmínový květ míří...

Autor : dne 08/25/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Svitky pergamenu | 0 komentářů

Iniciační rituál

Vzdušné drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Postavila se na kraj srázu a nervózně polkla. Skočit dolů, to myslí vážně? Byla tma, nedohlédla ani na metr daleko, natožpak několik metrů dolů. Nejradši by se vrátila na pokoj, ale… Nedalo jí to. Nechtěla si to za rok vyčítat. Zhluboka se nadechla. Otočila se, ale světlo baterky na ni stále mířilo. A tak udělala krok do prázdna. Obklopil ji vzduch, vítr, fičení. Absolutní svoboda. Nic podobného ještě nezažila. Během těch pěti vteřin byla dokonale volná, jediným společníkem jí byl vítr. Pak dopadla do sítě, dvakrát se odrazila a se smíchem pomalu slezla. Klidně by si to dala ještě jednou. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 08/25/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Ze STOklas | 0 komentářů

Přítel Vítr

Vzdušné drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Větře, větříčku, děkuji, že hladíš naše tváře, když nás srdce bolí. Díky tobě nejsme nikdy sami, jsi kolem nás a v nás a s každým nádechem se s námi mazlíš. Na jaře přivaneš první vůně probouzející se přírody a krásné aroma květů. V teplých letních dnech, kterých je víc a víc, nám přinášíš úlevu a odpočinek od nesnesitelného žáru. Skoro jako kdybys plamen slunce sfoukl! Na podzim točíš listy v barevných spirálách, rudých a zlatých, aby se nám po slunci nestýskalo. A v zimě zas nám dáváš radost, když s vločkami tancuješ. Vždy víš, jak člověka potěšit a smutky odvaneš.

Autor : dne 08/25/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Ze STOklas | 0 komentářů

Píseň větru

Vzdušná báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Proletím lehce oblohou, koně mě předhonit nemohou, ptáčky k nebi pozvedám, sílu mocnou předávám. Vlasy tvé rychle upravím, semínky louky ozdobím, lopatky mlýnů otáčím, sukně děvčat roztáčím. Vlny mi vděčí za svůj tvar, lodím dávám mocný dar, plachty zvolna napínám, píseň moře zazpívám. Však sypké věci zavírej, s nimi tančím vzdušný rej, pytlík mouky převrátím, co uchvátím, to nevrátím. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 08/25/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Vzduch

Vzdušná báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Vzduch často dýcháme, někdy pěkně voní. S různými plyny ho mícháme, a plíce nás z toho bolí. Kyslík, dusík, vzácné plyny, to do vzduchu patří. Všichni dávají plané sliby, že se situace zlepší. Elektrárny nejsou jen na vzduch, jsou i na slunce a vodu. Většinou však cítíme jen puch a často pijeme kolu. Jen v horách je vzduch čistý, a slaný je zase u moře. Jezera se teď čistí, hlavně ať nenarazíme na tchoře. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 08/24/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů