ŽD3 – Když se daří…
Komediální drabble Na to jednání jsem zapomněla. Do restaurace dorazím se zpožděním. „Pane Bělohradský, omlouvám se. Jak se má vaše žena?“ „Myslím, že dobře,“ odvětí klient. „Její právník ze mě před chvílí dostal nemalý obnos. Rozvádíme se!“ dodá nevrle a mě polije horko. Sáhnu po jídelním lístku. Tvrdé desky jídelního lístku zavadí o sklenici a červené víno se rozlije na zděšeného muže. Přiskočím k Bělohradskému, abych mu ubrouskem alespoň trošku vysušila ty příšerné rudé skvrny na jeho bílé košili. Má rychlá akce však vyvolá ještě rychlejší reakci. Zakopnu o nohu stolu a celou svou vahou devadesáti kil přistanu na klíně váženého klienta. Redakční úpravy provedla Helenia...
ŽD3 – Žuby
Komediální drabble „Proč šišláš?“ „Žabil jšem šéfovou.“ „Coo?“ „Nechal jšem pšed výtahem odložený bedny.“ „No počkej, co se stalo?“ „Pšijel výtah, ona vyčupitala ven na těch švejch jehlách, žakopla, pšepadla pšes ty krabiče a rozmážla še na podlaže. Letěla jak šuperman.“ „A dál?“ „Čelou dobu nikde nikdo, ale v tu chvíli z kančeláše vyšel generální šeditel š čelým týmem.“ „A jéje.“ „Začali še štrašně šmát…“ „Kečáš!?“ „A já še začal šmát taky…“ „A co ona?“ „Chlape, já nevim, čo ty ženšký furt tahaj, ale tu její kabelku čejtim na hlavě ještě teď.“ „Tak hlavně, že seš celej.“ „Nejšem,“ zazubím se bezzubým úsměvem. Redakční úpravy provedla Áine...
ŽD3 – Pan prasátko
Komediální drabble Občas mluvíme tak automaticky, že nevíme, že jsme si osvojili jisté fráze, které se později těžko mění. Důsledky na nás dolehnou v momentě, kdy máme děti. Když začnou mluvit. A když začnou myslet! Na cestě do školky, na přechodu stojí auto. „Mami, pán stojí jako, jako…,“ malá hlavička hledá ten správný výraz. „Už vím! Na prase!“ Jdeme ze školky. Pan řidič se souká do auta. „Jé, mami, pan Prase! Já mu to řeknu!“ „Ne, zlatíčko, to není nutné.“ Dítko se rozkročí, zamračí, ruce v bok: „No, do sedinky práce! Kdo mu to poví, když né já?“ Pán naštěstí mezitím odjel. Redakční úpravy provedla Áine...
ŽD3 – Poučení
Komediální drabble „Se zákazníky si můžeš dělat, co chceš,“ poučoval vrchní učně. Podívej, tamhleten si třeba objednal hovězí vývar a smaženého pstruha.“ Položil před zákazníka hrachovku. „Objednal jsem si vývar.“ „Asi jsem se trochu spletl, ale hrachovku máme taky dobrou.“ Host ji snědl. Položil před zákazníka buchtičky se šodó. „Objednal jsem si smaženého pstruha.“ „Asi jsem se trochu spletl, ale buchtičky se šodó máme taky dobré.“ Host je snědl. Vrchní vítězoslavně pohlédl na učně. Pak předložil zákazníkovi účet na sto korun. Host mu dal desetikorunu. „To je málo.“ „Asi jsem se trochu spletl, ale desetikoruna je taky dobrá,“ řekl host a odešel. Redakční úpravy provedla Áine...
ŽD3 – Chystáme se ven
Komediální drabble. Autor požádal o anonymní vydání. „Miláčku, přebal dítě a pak ho obleč,“ poprosí žena svého muže. Muž běhá za nahým dítětem, které mu sebralo své vlastní oblečení, jedna ponožka na noze a hlasitě se směje. Žena se mezitím stihne převléci, udělá dítěti mléko, sbalí tašku a přichystá kočár. Chytne dítě, obleče ho, když jej zabaví tím, že se bude oblékat na mámině klíně. Muž klečí na zemi a hledá druhou ponožku. Žena položí dítě do kočárku, je oblečená a vezme klíče. Otočí se na muže. „Můžu vědět, proč nejsi oblečený?“ „Vždyť jsem měl přichystat dítě, jak to mám všechno stihnout?“ „Já můžu a ty ne?“ Redakční úpravy provedla Áine...