Hudba

Vzdušné drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Vítr rozházel noty, které tak pracně napsala do sešitu. V notách byl kus její duše, utrpení, lásky a naděje. Ani skladbu nestačila zahrát. Poslední vteřina, kdy do plic vdechla čistý vzduch, kdy v jejích uších zazněl něžný tón harfy, poslední myšlenka, kterou věnovala své velké lásce. Její dech utichl a oči přestaly mrkat. Zemřela. Její hudba však hrála dál, ptáci pěli její písně, které dál zněly ve vzduchu, vítr je roznášel do dalekých krajin, kde jej uslyšeli vesničané a spolu s větrem a slavíky je pěli i oni. Její duše možná odešla, ale její odkaz nikdy. Její hudba zněla dál.

Čtyři draci

Vzdušná povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Kdysi dávno, když byl čas ještě mladý a vzduch byl čistý jako křišťál, se nebe táhlo přes celý svět. Tenkrát bylo na zemi jen velké Východní moře. A draci. Draci, kteří se vzájemně honili vzduchem. Čím víc byl vzduch čistý, tím lépe se jim létalo. Nejvýznamnější byli čtyři. Červený drak, který miloval a ochraňoval vodu. Žlutý drak zase miloval zemi. Perleťový drak, kterému z plic stoupal silný proud kouře. Černý drak, který létal hbitě jako kolibřík, se staral o vzduch. Všichni čtyři žili ve vzájemné harmonii a skvěle se doplňovali. Bohužel to netrvalo věčně. Všichni se pohádali o tom, kdo zranil dračí mládě. Byl to zlý císař a neměl rád černého draka. Proto on mladě poranil a stopy narafičil na něj. Ostatní...

Ve vzduchu se roztančíš

Vzdušná báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Ve vzduchu se roztančíš Všechna tvá zrnka se vznesou Vítr tě unese pryč A s ním všechna prázdná slova Prázdné fráze a přání Ať se máš dobře, ať tě nic netrápí Vylité potoky slz na tvém hrobě Vítr tě unese pryč Až nezbude ani zrnko, jen nádoba temná Tady jsme skončili! Přineste dalšího! Ať ta urna dlouho neotálí A nájemníka nového ať pohltí Než zas rozfouká ho vítr Po lese, po vodě, po poli Ten se má nejlíp, už ho nic nebolí Vysypte ho a ať už jde...

Poprvé

Vzdušné drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. První let. Jsem nervózní a zároveň zvědavý, jaké to bude. Ještě poslední úprava černobílého kabátku, pošťouchnout brášku vedle sebe a jde se na to. Rodiče mě vydatně podporují svými radami, co a jak. Drápky se pevně zachytím za okraj hnízda, naposled kouknu na náš těsný domov, odrazím se a frrrr. Křidélky mávám o sto šest a přicházím na to, jak to funguje. Natočím letky, zvednu hlavičku a konečně letím vstříc nebi nade mnou. Vzduch je svěží a voňavý. Sem tam zahlédnu mušku, ale nevšímám si jí. Létání je tak opojné, nemůžu se ho nabažit. Nikdy se už nechci dotknout země. Redakční úpravy provedla Helenia...