Pohádka o vlkovi a ohni

Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Měsíc ležel na temné zemi po jedné straně jeskyně. Po tlapce mu stékala krev. Moc dobře věděl, že mu ti lidé mohli způsobit něco daleko horšího. Házeli po něm zapálené klacky, mohl být rád, že vyvázl pouze se zraněním na tlapce. Oheň, věčný nepřítel všech zvířat. Ani nebojácní vlci nemohli tvrdit, že oheň je neškodný. Hloupí lidé, bláhově si myslí, že oheň ochočili. Jak krutě se mýlí! Z jeskyně, o kterou se Měsíc opíral, vyšla vlčice – zářivě zlatavá srst jiskřící v temnotě na všechny strany. Vlčice se ohlédla na Měsíce a její zrak spočinul na zraněné tlapce. „Měsíci? Jsi v pořádku?“ zeptala se Hvězda starostlivě a okamžitě se k Měsíci vrhla. „Jo, jsem, neboj, Hvězdo,“ řekl a zavrčel, když ho Hvězda donutila,...

Historie ohně

Ohnivá báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Pravěk byl významným obdobím, lidé se museli dlouho ohánět kopím. Potom ale přišla věc zázračná, rychle rozestoupila se všechna mračna. Řeč je tady o ohni, jen se na něj spolehni! Provází lidstvo dál a dál, neobešel by se bez něj žádný král. Symbolizuje hlavně očistu, pomáhal kdejakému městu, ne vždy však v dobrém smyslu. Teď je dobrý pomocník v kuchyni, využívají ho celé skupiny, které rády sedí u táboráku, dává jim světlo po soumraku. Redakční úpravy provedla Helenia...

Záhada ohně

Ohnivé drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Oheň odjakživa fascinoval lidi. Třepotavé plamínky mají své kouzlo, nikdy nejsou stejné, mění se, přeskupují, ohýbají, barvy přecházejí z jedné do druhé. Tu žlutá, tam červená, místy oranžová. Pak modrá a bílá, dokonce vzácně zelená či fialová. Člověk by mohl pozorováním ohně strávit celý život a ani by si nevšiml, že utekl. Ale pozor, hledíš-li dlouho do ohně, vhlédne pak oheň i do tebe. Jakou barvu má hořící duše? Možná ji nikdo nikdy hořet neviděl, ale občas potkáváme vyhořelá těla. Těla, kterým navždy zhasla jiskra v oku. Co oheň jednou pozře, to už nevrátí. A to dělá oheň tak záhadným. Redakční úpravy provedla Helenia...

Oheň

Ohnivá báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů.  Oheň hoří, teplo hřeje, kouř vadí očím a nic dobrého jim nepopřeje. Oheň je dobrý přítel, však špatný pán. Když dokončí svůj úděl, nic dobrého ti nepřidá. Shoří domov tvůj, tak radši před ním stůj. Redakční úpravy provedla Helenia...

Dívka z ohně

Ohnivé drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Vždy, když jsem se podívala do plamenů, zmocnila se mě touha být jim blíž a blíž… Jednou jsem tomu neodolala. Já – já nevím, co jsem udělala, ale rodiče z toho byli zděšení. Od té doby jsme nikdy na chatě nedělali táborák a já jsem měla pocit, že je vše temné, nepřátelské, CHLADNÉ. Chybělo mi to nádherné teplo, ten uklidňující zvuk praskání dřeva, když hoří. Ach, byla bych schopna básnit o tom hodiny. Co hodiny, dny, roky! Ale naši už nechtějí nic slyšet. Brali mě ke spoustě psychologů i psychiatrů, ale nikdo jim neřekl, co mají dělat. Já to ale vím… Redakční úpravy provedla Helenia...