Můj přítel, můj pán: Hrůzný Dracula

Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Vyprávění o jednom z hrůzných činů valašského knížete tak, jak ho vnímal sám Vladův nejlepší přítel. „Vlade,“ oslovil jsem svého dávného přítele, nyní ke všemu mého knížete, když mi po zaklepání dovolil vstoupit do síně. „Ione,“ řekl nakonec klidným, ale zvučným a burácivým hlasem, pomalu ke mně došel a položil mi přátelsky ruku na rameno. „Co potřebuješ?“ „Potřebují tě. Zase někoho napadli. Jen žebračka, ale pořád je to další přepadení. Žádají tě, abys s tím něco udělal.“ Povzdychl si. „Udělám. Vyřiď jim, že to promyslím a viníka brzy stihne trest.“ Přikývl jsem a otočil jsem se zpět ke dveřím. „Ione?“ Zastavil jsem se a ohlédl. „Ano?“ „Přijď za mnou večer. Zahrajeme si šachy. Už dlouho jsme je nehráli. Chybí...