Střídmost – Krása Vánoc

Adventní stoslůvka z pera Indris Elwinor. -*- Před jedním z domů stavěl chlapec sněhuláka. Zrovna se snažil umístit jednu z koulí na vršek sněhové postavy, když ztratil rovnováhu a svalil se na zem. Když se zvedl, uviděl smějící se Anežku. „Nechceš mi raději pomoct?“ „Ne. Musím napsat dopis Ježíškovi. Určitě mi donese spoustu hraček.“ Chlapec trochu posmutněl. On vždy dostal jen jednu hračku. Ale přesto měl štěstí, protože byli na Štědrý den všichni spolu. Stůl měli sice malý, ale na něm krásný betlém, který vyřezal tatínek.  A maminčina polévka byla lepší než drahocenná pečeně. Protože byla uvařená z lásky. Nevyměnil by svou rodinu za všechny hračky...

Statečnost

Z pera Mintaky Orionis -*- Táta byl velkej zbabělec. Vo mou výchovu se vůbec nestaral, všechno měla na hrbu máma. Mě i bráchu. Ale jedno mu nemůžu upřít. Byl statečnej. Když už to s ním šlo fakt hodně z kopce a nevěděl, co je realita a co alkoholický vopojení, tak se šel léčit. Ze dne na den se rozhod a šel. Dal to. Za tři měsíce se vrátil úplně jinej člověk. Nevím, kde se v něm ta síla vzala. Ale jednoho dne ji objevil. Pak se nám omluvil. Brečel u toho. To od něj bylo to nejstatečnější. Ty slzy. Poprvé se před náma nebál...

Statečnost

Z pera Klotyldy Malíkové -*- „Mám strach,“ prohlásil Radim tak nějak do ticha. Nebyl tu nikdo, kdo by ho doopravdy poslouchal, kdo by mu doopravdy odpověděl, ale to nevadilo. Byla to mantra, byl to rituál. „A to vadí?“ odpovídal mu ve vzpomínkách vlídný dědečkův hlas. „Přeci… mám strach,“ odporoval už jen v duchu. „Výborně, to znamená, že můžeš být statečný. Bez strachu strach nepřekonáš,“ usmál se trochu potutelně dědeček a vzpomínka se rozplynula. Radim se usmál. Kolik se toho jen dřív naláteřil a jak moc teď dědečkův pohled oceňoval. Měl strach, a právě proto ho mohl překonat. S tou myšlenkou se vrhl do obávané...

Štědrost

Adventní stoslůvka z pera Enselis Ismenia. -*- „Ouuu, další kaluž! Tohle má být zima?“ rozčilovala se mladě vypadající slečna na ulici s hromadou tašek v obou rukách. Nyní se snažila oklepat vodu z boty poté, co šlápla na chodníku na slabou vrstvu ledu skrývající ledovou vodu. Do Vánoc zbýval už jen týden a ona byla tak zavalena prací, že by snad i zapomněla. Teď sháněla dárky pro celou rodinu na poslední chvíli a cítila se provinile. Poslední týdny na ně vůbec neměla čas, tak se rozhodla jim to vynahradit a obdařit je vším, co by jim mohlo udělat radost. Letošní Vánoce budou na téma „Štědré a veselé“.

Štědrost

Z pera Kalliope Binghum -*- Stála som pred domom ľudí, ľudí, o ktorých som vedela, že by potrebovali pomoc. Ale ako im mám pomôcť. Videla som, že sa majú veľmi radi a vedela som, že potrebujú niečo viac. Videla som ako sa pri stole delia o poslednú kus suchého chleba. Ale aj keď sa delili o ten chlieb tak sa mali neskutočne radi. Preto som siahol do vačku a zazvonil som a položil som na schody pred dvere všetko čo som mal. Ja som bol sám, ale oni boli piati. Tie moje posledné dukáty im určite viac pomôžu a ja budem mať aspoň dobrý...

Zoufalství – Poslední vzepětí

Z pera Indris Elwinor -*- Zase začalo pršet. Ta prokletá voda se valila z mračen, jakoby měla přijít další potopa světa. Trvalo to již celé týdny a všichni hospodáři již věděli, že letošní úroda takové vlhko nepřežije. Celou zemí začal obcházet hlad. Již předchozí sklizeň byla podměrečná a tak každý vkládal naděje do letošních žní. Hospodář složil hlavu do dlaní. Na stole ležel poslední malý bochníček chleba, který žena upekla z poslední malé hromádky zrní. Už jim nic jiného k jídlu nezbylo. Rozhodl se. Půjde na lov. Zákon sice lov zvěře zakazoval, ale bohové mu nedali jinou možnost. Musel zachránit svou rodinu. Za jakoukoli...

Štědrost

Adventní stoslůvka z pera Emy Talia. -*- S úsměvem a vlídností stojí na mostě. Je ochotná podělit se o cokoli. Ale nemyslí jen na majetek, peníze, má na mysli zejména učení, radost, nezištně chce dávat dobro. Opravdová Štědrost však nepočítá s tím, že by se jí její chování mohlo vyplatit. Nečeká nic nazpět. Snad jen úsměv. Závist stojí na mostě, jenž je ozdoben vánočními girlandami, nerozumí, nechápe. Hledí na Štědrost a je zmatená. Proč nechtít všechno jen a jen pro sebe? Všechno moje! I ten most je můj. Chci všechno co máš, závidím! Pak Závist shodí Štědrost dolů z mostu. Se všemi těmi překrásnými dary. Ne navždy.