Střídmost
Muzikál z pera Klotyldy Malíkové. -*- Supermarket s plnými regály, před uličkami stojí tři reklamní stánečky, u každého z nich propagující osoba. Nabízející: Jen o kousek pojďte blíž, zážitek suňte výš, sušenky nové vám za málo korun dám. Anička: Děkuji vám převelice, sladkého však nechci více, trochu mám, která stačí, více chtít zlou věc značí. Nabízející: Ke mně jen přistupte hned, zlepšit svůj můžete vzhled. Anička: Děkuji vám, milý pane, stejný však vzhled můj zůstane. Nabízející: Dáma jste samozřejmě krásná, o tom tu hádka není žádná, zkrášlit však ještě více šlo by vaši tvář během krátké doby. Anička: Velce zní váš slib, jako mnoho chyb, které se žádoucí zdají. Navíc mou tvář lidi znají tak obyčejnou, zůstane stejnou. Nabízející: Jen pár svých chvil věnujte...
Víra
Z pera Eame Vórimar. -*- Byl Štědrý den a přípravy vrcholily. Všude voněly řízky, děti neposeděly a neustále se ptaly, kdy už přijde Ježíšek. Trpělivě jsem jim odpovídala, než jsem je zahnala koukat se na pohádky. Já si mezitím sedla k oknu a koukala, jak na zem dopadá sníh. Myšlenkami jsem byla u svého milého. Přála jsem si a věřila, že se ve zdraví vrátí a bude s námi trávit čas u Vánočního stromečku. Je voják a měl zrovna službu. S vírou, že přijde, jsem prostřela i pro něho a než zazvonil vánoční zvonek… Najednou se otevřely dveře… Byl to on. Tohle byly snové Vánoce.
Pýcha – U Anděla – XIX.
Z pera Connora Iana McBrownniesse. -*- Možná se to nezdá, ale ve vesnici žilo mnoho hříšníků. Jedním z nich byla i obchodníkova žena.Celé dny trávila u zrcadla, ve kterém se prohlížela a skláněla sama sobě poklony. Zbytek dne ztratila zkoušením různých kusů oblečení, které jí manžel přivezl z cest.Každou neděli vycházela z domu pečlivě upravená a se zrcátkem v ruce kráčela uličkami. O nikoho nezavadila ani letmým pohledem.Dokázala vyjmenovat své veškeré kladné vlastnosti a schopnosti, dokonce i ty, které neměla. Lidé jako ona si pak užívají své snové pasáže, kde jsou nejlepšími pod celým sluncem. Jenom si neuvědomují, že je nikdo nemá...
Láska – Příběh lásky
Muzikál z pera Indris Elwinor. -*- Ocitáme se v krásné zahradě středověkého hradu. Na lavičce sedí krásná dívka a vedle ní mladý muž. Drží se za ruce. Dívka má slzy na krajíčku. Agnes, dcera zámeckého pána: Ach milý můj, proč mě chceš opustit. Do veliké dálky se vypravit. Když před oltářem máme poklekat, Chceš křižácký šat oblékat? Filip, syn hraběte de Lenville: Musím splnit, co Bůh káže nám, Proto zde lásku svou zanechám. Však vrátím se nejdéle do tří let. Pak za ženu tě pojmu hned. Rytíř dívku políbí na ústa a bez dalších slov odchází. Dívka za ním hledí a pláče. Jsme v jedné z komnat hradu. V krbu hoří oheň a blízko něj sedí několik žen a vyšívají. Agnes: Již třetí rok se nachýlil, Co Filip se se mnou rozloučil. Abych správně čas počítala, Za každý den...
Statečnost
Z pera Cinexe Star. -*- Být statečný je velice složité. Naše hlava si musí uvědomit, že v určitých situacích jsme to jen my, kdo dokáže danou věc vyřešit, nebo dokonce zachránit. K tomuto cíli nám poté poslouží samotná statečnost, která má neuvěřitelnou sílu. V situaci, kdy nám o něco jde, tak musíme ukázat statečnost v plné síle. Musíme se tak zasnít a využít naše veškeré snové představy, co se nám promítnou v hlavě jako úspěch, aby ona statečnost byla opravdu silná a my tak dosáhli cíle. Je velice složité umět použít představu správně, ale pokud se nám to povede, budeme tak odměněni zaslouženým úspěšným vítězstvím.
Lstivost
Z pera Cesmíny Hardy. -*- Říkají mi Lišák a živím se jako podvodník. Ne nadarmo se o mně říká, že jsem mazaný a lstivý jako lišák, proto ta přezdívka. Kdysi jsem začínal s jednoduchými podvody, ale teď už jsem jiná liga. Jsem zvyklý na přepych a peníze si seženu jakkoliv. Lstivě hraju hry s ženami, které svedu a oberu je o úspory. Než se rozkoukají, už mám peníze u sebe a ještě mi děkuji za přízeň. Je to zábava. A užíval bych si dál, jen kdyby mě nechytili. Teď ve vězení přemýšlím, jak obelstím jiné vězně a vydělám na tom. Být lstivý je prostě snové.
Cudnost
Z pera anonymního autora. -*- Každé ráno to stejné. Sama v honosném pokoji. Pod peřinou ve velké posteli. Sama. Dvacetiletá panna, nikomu se nelíbím, jak bych taky mohla. Když už by někdo jevil zájem, není dostatečně urozený. Silonky se táhnou po nohách. Navlékám si jednu podkolenku, druhou. Nechci aby den vůbec začal. Na sobě tuna vrstev oblečení, které se mi ani nelíbí. Nelíbí se mi nic. Proč musím čekat? Na toho pravého? Existuje někdo jako ten pravý, nebo umřu neposkvrněná, čistá, nevinná jako malé dítě, které nikdy nepoznalo lásku? Ani od rodiny. Vždycky vyvrhel. Sčešu si vlasy, nasadím falešný spokojený výraz a den můžu přetrpět.
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
