Lstivost
Z pera Cesmíny Hardy. -*- Říkají mi Lišák a živím se jako podvodník. Ne nadarmo se o mně říká, že jsem mazaný a lstivý jako lišák, proto ta přezdívka. Kdysi jsem začínal s jednoduchými podvody, ale teď už jsem jiná liga. Jsem zvyklý na přepych a peníze si seženu jakkoliv. Lstivě hraju hry s ženami, které svedu a oberu je o úspory. Než se rozkoukají, už mám peníze u sebe a ještě mi děkuji za přízeň. Je to zábava. A užíval bych si dál, jen kdyby mě nechytili. Teď ve vězení přemýšlím, jak obelstím jiné vězně a vydělám na tom. Být lstivý je prostě snové.
Cudnost
Z pera anonymního autora. -*- Každé ráno to stejné. Sama v honosném pokoji. Pod peřinou ve velké posteli. Sama. Dvacetiletá panna, nikomu se nelíbím, jak bych taky mohla. Když už by někdo jevil zájem, není dostatečně urozený. Silonky se táhnou po nohách. Navlékám si jednu podkolenku, druhou. Nechci aby den vůbec začal. Na sobě tuna vrstev oblečení, které se mi ani nelíbí. Nelíbí se mi nic. Proč musím čekat? Na toho pravého? Existuje někdo jako ten pravý, nebo umřu neposkvrněná, čistá, nevinná jako malé dítě, které nikdy nepoznalo lásku? Ani od rodiny. Vždycky vyvrhel. Sčešu si vlasy, nasadím falešný spokojený výraz a den můžu přetrpět.
Spomienka
Dovolte nám představit novou autorku – slečnu Lily Starling, která se s vámi rozhodla podělit o vzpomínku na smrt jednoho z nejbližších členů rodiny. -*- Zaparkovala na známom parkovisku a vypla motor. Chvíľu len nečinne sedela a zbierala odvahu navštíviť miesto, ktoré v nej roky vzbudzovalo smútok a vháňalo slzy do očí. Hoci tu bola toľkokrát, že to ani nedokázala spočítať, zakaždým jej zvieralo hrdlo ako po prvýkrát. Vystúpila, z kufra auta vybrala kyticu a odhodlane vykročila úzkym dláždeným chodníkom. „Ahoj,“ smutne pozdravila, obzrúc sa, či ju niekto nepozoruje. Nechcela, aby si ľudia pri pohľade na ňu klopkali prstom po čele. Aj tak sa cítila hrozne. „Odpočívaj v pokoji, mami,“ zašepkala so slzami...
Spravedlnost – Smrt za smrt
Muzikál z pera Eame Vórimar. -*- Na kopci za malou vesnicí, lidé se sešli pod šibenicí. Kde vrah čeká na kata, co zbaví ho života. Svou ženu Boženu, usmrtil za měnu. Soudce: „Za zrůdnost tvou, dnes tady stojíš.“ Lidé: „Nám do očí podívat se bojíš.“ Kat: „Já dnes tvůj život v rukou mám.“ Kněz: “ Snad tě hříšníku v nebi nepotkám.“ Kat na krk vrahovi oprátku dává, smrt za rohem na něho s chutí mává. Vrah svou hlavu zdvihá a ze všech sil zpívá: Vrah: „K hříchu se doznávám, ženu jsem zabil. Kdybych to vrátit mohl, hned bych to spravil.“ K nebi vrahoun vzhlíží, cítíc, že smrt se již blíží. Soudce: „Spravedlnost budiž vykonána.“ Lidé: „Ať vrah nedožije se rána.“ Kat: „Smrt za smrt,...
Naděje
Z pera Vilji Carrie Dechant. -*- Starý muž letěl vzduchem, nohu zamotanou do vázacího lana vzducholodi, a usmíval se. Byla to nehoda a stále nechápal, jak mohl být tak neopatrný, ale stalo se. nevěděl, kam vzducholoď letí a netušil, jestli je možné tohle přežít, ale nepropadal černým myšlenkám. Už před lety přišel o rodinu a jeho život se scvrknul na práci v loděnici a spánek. Usmíval se, protože poprvé po dlouhých letech pocítil vlahý dotek naděje ve svém nitru. Let přežít může a vzducholoď ho může odnést na lepší místo, kde zase bude šťastný. Právě teď bylo možné vše a on nepotřeboval víc než tu naději.
Upřímnost
Z pera Simelie Mallorny. -*- Sbírala odvahu, aby učinila krok, do kterého se jí nechtělo. Právě dorazila zpět do svého rodného městečka a v autě měla jen několik kufrů s oblečením a osobní věci, na kterých jí záleželo. Víc toho v tento moment nevlastnila, přišla o práci a ať se snažila si nalézt práci novou, nijak se jí to nedařilo. Vešla do domu rodičů a vše jim vysvětlila. Byla k nim ve všem upřímná a nic nevynechala, dokonce ani nedorozumění, které zapříčinilo její propuštění. Nakonec si oddechla, jak se jí ulevilo a byla ráda, že je má. Oni jí pomohou se znovu zvednout na nohy.
Smilstvo
Muzikál z pera Cinexe Stara. -*- Manžel přichází domů z „práce“. Manželka: „Jak se ještě můžeš vrátit? To není ti to trapný?!“ Manžel: „Nač tvůj hněv já měl bych krátit, snad osud není zvratný.“ Manželka: „Tak řekni mi to, povíš vše jak dneska bylo!“ Manžel: „Co se stalo? Normálně se všechno mělo“ Manželka: „Proč mi stále takhle lžeš? Za kým vším ty chodíváš?!“ Manžel: „Proč spíš ty se takhle se mnou přeš? Proč tohoto se domníváš?“ Manželka: „Když jsi včera přišel domů, já cítila ten závan vůně!“ Manžel: „Vždyť je cítit na sto honů! Proto působím já vždycky svůdně!“ Syn vběhne do místnosti, protože již nemůže poslouchat hádku rodičů. Syn: „Jenže vůně...