Naděje

Z pera Emy Talia. -*- Na most vstupuje ta, se kterou nikdy nic neskončí. Dokud je tady, ostatní ctnosti budou silné. Budou stát na mostě a nebo se na most vždycky vrátí. S nadějí lze dokázat vše. Je to světýlko v srdíčku, kapička rosy, kousek nebe, konec duhy, začátek konce. S nadějí rostou krásy ctností. S nadějí roste láska i pokora. S nadějí je živena víra. Ctnosti, semknuté v jednu se drží za ruce a nikdy nepustí. Když tu obloha zešedne. Ach, vy důvěřiví! Opravdu jste si mysleli, že naději nic nezlomí? Podvod. Stojí, silný a jeho smích řeže. Naděje padá do řeky. Je konec.

Cudnost – U Anděla – XX.

Z pera Connora Iana McBrownniesse. -*- Každý den sedávala v hostinci mladá vdova. Vždy si objednávala stejné víno a křupavou husu.Její krása oslepovala mnohé pánské návštěvníky. Někteří se dokonce opovažovali k ženě přisednou a zkoušeli na ni různé sladké řečičky.Její stav vdovy nebyl pro sprosťáky překážkou a nemravné návrhy sypali z rukávů. Co by na to řekly jejich ženy, které čekaly doma u stolu s teplou večeří?Vdova však návrhy s klidem odpalovala, místní muže znala velmi dobře. Provdala se a svou lásku věnovala jenom jednomu muži, a to hodlala dodržet.Doposud nepodlehla smilstvu a svou lásku a věrnost projevuje cudností. Tomu říkám...

Zoufalství

Muzikál z pera Simelie Mallorny. -*- Termínová neděle. Hradem se šíří úpění studentů, profesoři mají nohy na stole a ještě se usmívají. Studenti: Proč my jen to nechali na poslední chvíli? Profesoři: Doufáme, že máte dost síly! Student: Co s tím? Co mám jen psát? Profesor: Za neodevzdaný úkol Vám trola musím dát! Studenti: Dva týdny utekli jak voda. Profesoři: Nenapsat úkoly by byla škoda! Studenti odevzdávají své popsané pergameny a s úsměvem se vrhají na jídlo. Pro změnu začínají úpět profesoři. Profesoři: Proč tolik tříd jsem jen vypisoval? Zaměstnanci: Já jen na soutěžích pracoval! Posmívají se. Profesoři: Pod pergameny pohřeb budu! Studenti: My přidáme další beze studu! Studenti před profesory vrší další hromádky. Profesoři: Ještě ráno jsem se smál, teď se...

Hněv

Z pera Cinexe Star. -*- Do všeho mlátit, křičet, rozbít co nejvíc věcí a nakonec toho litovat. Hněv, neřest, která alespoň obloukem potkala každého z nás. Důležité je, naučit se hněv ovládat. Jo to se mi to říká, když já sám jsem se to ještě nenaučil, ale víte jak, radit je vždycky jednodušší. Já osobně jsem hrozně cholerický člověk, takže hněv je můj dobrý kamarád, od kterého bych si ale občas dal nejraději dlouhou pauzu. Dokáže mě naštvat skoro všechno, ale jak říká moje mamka, nejlepší je několikrát se zhluboka nadechnout a uklidnit se. Je to ale opravdu složité, tak snad to jednou budu umět.

Cudnost

Z pera Cesmíny Hardy. -*- Víla sedí pod vrbou u jezírka, dlouhé vlasy si rozčesává zlatým hřebenem a zpívá tichou píseň o lásce. K jezírku kdysi chodíval krásný mladík a pozoroval vílu při zpěvu a tanci na louce. Zamiloval se do ní a ona do něho. Mnoho dní se na sebe dívali a povídali si, ale víla věděla, že smrtelník do jejího světa nepatří. Víla musí zůstat cudná a nevinná panna, jinak by ztratila svou magii. Mladík vytrvale chodil k jezírku a stárnul rok po roku, až jednoho dne už nepřišel. Cudná víla sedí u jezírka a zpívá o lásce a vzpomíná na krásného mladíka.

Štědrost – Královna žebráků

Muzikál z pera Viljy Carrie Dechant. -*- Mladá, otrhaná žebračka Julča klečí a žebraje obrací se na dobře oblečené kolemjdoucí: Prosím, dejte mi jíst, prosím dejte mi jíst! Víc já si nežádám, jen dobré přeji vám! Neznámý muž: Ty jsi Julča, je to tak? Žebračka: Kdo se ptá? Neznámý: To nechej tak, tohle je zpráva tvá. Předá jí dopis a odtančí, zpívaje: Nechej tak, nechej tak! Žebračka čte: Kdo věřil by, že já dědičkou jsem bohatou? V tom čichám smůlu proklatou! Do klína žebračky se snáší hrnec zlata a oblévá ji teplé světlo. Sbor žebráků: Na smetišti vykvetla růže, bohatství vyrostlo uprostřed nouze. Mladá, půvabná, nevinná, bohatá, ó jak ta se má! Žebračka tančí od jednoho chudáka ke druhému. Každý se s ní několikrát v kole zatočí, pak v pokorné póze o peníze ji...

Lehkomyslnost

Z pera Anseioly Jasmis Rawenclav. -*- Dva blázni na špičce jehly. Dva blázni v nebi. Co by se mohlo pokazit? Milujeme se přece, ne? Ne? No vidíš. Všechno je krásné, zahalené do růžova a bíla. Jednou se vezmeme. A budeme mít dva a půl dítěte. Nebo dva a čtvrt a narvanou popelnici? Vždycky jsi měl rád můj humor. Vždycky jsi měl rád mne. I když jsem ti ublížila. I když jsem se s tebou rozešla. I když jsem se smála tomu, že mne miluješ. I po tom všem… Jsme teď tady. Co by se mohlo pokazit? Nic! Všechno dobře dopadne! Cožpak nejsme teď spolu...