Krev za princeznu
Krátký příběh o upířím královstvíPolíbil její horké rty. Špičkou jazyka se dotkl její krásně tvarované pusinky. Měla ji tak krásně měkkou a úplně si říkala o to, aby ji někdo vysál do poslední kapky krve. Jemně se jí zakousl do okraje, až mu do úst stekla malá kapička krve. Blaženě si olízl rty a usmál se. Angela se jen vystrašeně usmála. Věděla, že Kristopher je upír, ale nikdy nevěřila, že by jí něco takového mohlo vzrušovat. Ji v žilách také kolovala trocha té upíří krve z matčiny strany. Jenže tu zabili, když byla ještě dítě. Její otec ji vychovával přesně opačným způsobem, než by se poloviční upír vychovávat měl. Angela občas pociťovala svoje pudy, ale nikdy si s tím moc nelámala hlavu. Jak si nejspíš všichni lidé myslí, tak se upíři mění v netopýry a slunce...
Měl jsi šanci
Kalendář ukazuje, jak čas plyne. Tvá tvář, jak si s ním naložilPodívej se na sebe. Celý svůj život jsi zahodil. A pro co? Pro pitomovou vášeň. A ona tě tak milovala. Byla ochotná to s tebou zkusit a změnit tě. Ale ne, ty jsi musel mít jako obvykle pravdu. Teď se podívej, jak si dopadl. Jsi troska, která tu pomalu umírá. Všechno se na tobě znovu projevuje. Nikdy se nevrátí doba, kdy jsi byl „normální“.-*-„Prosím. Já tě miluji. Jestli mě i ty máš rád, tak to pro mě uděláš. Je to jen na pár měsíců. Budeš pak v pořádku. Budeme moci být spolu. Nezahazuj svůj život prosím,“ šeptala krásná brunetka. Její oči byly plné slz. Tvář měla opuchlou, make-up už dávno zmizel. Vlasy, které dříve byly krásně zdravé a plné lesku, byly dnes zplihlé a mastné....
Prolog
Black Chrysanthemum Depresivní děj tohoto smutného příběhu se odehrává ve vesničce Roxville, jež skýtá útočiště partě mladých lidí, jejichž styl života se trochu vymyká normálnosti. Mají svůj svět, názory, lásky, ale všechny svazuje jedna věc. Problémy. Každý z nich má svůj svébytný příběh, je něčím odlišný a vidí skutečnosti trochu jinak než ostatní. Jejich příběh však není jen tak ledajaký, postupem času se jim do cesty připlete jeden závažný problém. Problém, s nímž se jde jen těžce vypořádat. Je obtížné říci, jestli to dokážou, nebo se naopak jejich kořeny rozpustí… *Děkuji Bee a Morrigan za beta-read* Mrtvá duše bloudí tmou, marně touží pro jinou, jiná už tu kolem není, zaslouží si osamění. Městem toulají se duše, těsně míjejí se hluše, němí slepí jsou...
Kapitola I. – Smysl života –
Black Chrysanthemum Depresivní děj tohoto smutného příběhu se odehrává ve vesničce Roxville, jež skýtá útočiště partě mladých lidí, jejichž styl života se trochu vymyká normálnosti. Mají svůj svět, názory, lásky, ale všechny svazuje jedna věc. Problémy. Každý z nich má svůj svébytný příběh, je něčím odlišný a vidí skutečnosti trochu jinak než ostatní. Jejich příběh však není jen tak ledajaký, postupem času se jim do cesty připlete jeden závažný problém. Problém, s nímž se jde jen těžce vypořádat. Je obtížné říci, jestli to dokážou, nebo se naopak jejich kořeny rozpustí… *Děkuji Bee a Morrigan za beta-read*Každý člověk má čtyři tváře. Jednu, kterou ukazuje. Jednu, která je vidět. Jednu, o které si myslí, že je pravdivá a jednu, která pravdivá je. Podařilo se...
Zloděj
Jedná se o slash odehrávající se v Anglii 19. století. Obsahuje prvky fantasy, hlavními hrdiny je pár upírů. Tohle dílko jsem stvořila na námět soutěže na jednom povídkovém serveru.Tehdy londýnské ulice křižovaly drožky tažené párem koní, nechávajíc za sebou stopy v rozbředlém sněhu, kapsáři a lapkové se nerušeně scházeli v opuštěných domech. Chudina mrzla v roztrhaných hadrech, zatímco páni se halili do drahocenných plášťů ze soboliny. Zahlédli jsme je, byli dva, dobře oblečení páni vyšších vrstev, procházeli zrovna lehkomyslně temným průchodem. Ani jednomu z mých kumpánů v tu chvíli nepřišlo na mysl, proč se někdo takový prochází v tuto hodinu zrovna touto částí města. Byli to pro nás jen zbohatlíci či venkovští šlechtici – snadná kořist. Plížili jsme se...
Chodba výčitek
Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl dveře, a za nimi… za nimi bylo něco, co ji volalo.Stála před domem a nechápala, co tu dělá. Ten dům ji volal, cítila naléhavou touhu vejít dovnitř. Ale tušila, že pokud tam vejde, stane se něco, co změní její život. Jen vejdi. Nečekej. Poznej tajemství. Volaly na ní dveře. Rebeca se rozhodla poslechnout. Opatrně se přiblížila ke klice a pomalu na ní položila dlaň. Nic se nestalo. Čekala nějaký výboj energie, ale nepřišlo nic. Začínáš být paranoidní Reb, to chce klid, říkala si v duchu. Po otevření dveří zůstala chvíli překvapeně stát. Něco nebylo v pořádku. Neviděla chodbu, kterou uvnitř tušila. Jen šedo, neprostoupitelnou šeď. Zhluboka se nadechla a vešla...







