Kapitola IV. – Tichá hrůza –
Black Chrysanthemum Depresivní děj tohoto smutného příběhu se odehrává ve vesničce Roxville, jež skýtá útočiště partě mladých lidí, jejichž styl života se trochu vymyká normálnosti. Mají svůj svět, názory, lásky, ale všechny svazuje jedna věc. Problémy. Každý z nich má svůj svébytný příběh, je něčím odlišný a vidí skutečnosti trochu jinak než ostatní. Jejich příběh však není jen tak ledajaký, postupem času se jim do cesty připlete jeden závažný problém. Problém, s nímž se jde jen těžce vypořádat. Je obtížné říci, jestli to dokážou, nebo se naopak jejich kořeny rozpustí… *Děkuji Bee a Morrigan za beta-read* Dvě bytosti s jednou tváří se ve dne v noci sváří… Jedna je NADÚJE a druhá BEZNADÚJ… A jedna stále rozplétá a druhá splétá děj. Naděje...
Kapitola III. – Překvapení –
Black Chrysanthemum Depresivní děj tohoto smutného příběhu se odehrává ve vesničce Roxville, jež skýtá útočiště partě mladých lidí, jejichž styl života se trochu vymyká normálnosti. Mají svůj svět, názory, lásky, ale všechny svazuje jedna věc. Problémy. Každý z nich má svůj svébytný příběh, je něčím odlišný a vidí skutečnosti trochu jinak než ostatní. Jejich příběh však není jen tak ledajaký, postupem času se jim do cesty připlete jeden závažný problém. Problém, s nímž se jde jen těžce vypořádat. Je obtížné říci, jestli to dokážou, nebo se naopak jejich kořeny rozpustí… *Děkuji Bee a Morrigan za beta-read* Byly dvě hodiny ráno. Venku jemně mrholilo. ...
Květinová poezie
Poezie jedné šedé slečny Oči máš modré jako pomněnky, rty jsou z podoby růže. z dlouhých vět zbyly jen domněnky, slzy jak perly na šňůře. Když se večer setmí, a začnou vonět šeříky. Stačí jen pohled letmý a vzpomínám na tvoje dotyky. Tvé polibky byly jak z pampelišek chmýří, byl to krásný čas. Myšlenky v hlavě mi hýří, tak vrať se mezi nás. Jak čekanka, čekám tu na věži, na svět se dívám z výše. A ten, kdo z vás mi to nevěří, ať se jde podívat blíže.
Smrt
Jedná se o příběh dívky, která zasvětila svůj život pomstě.Rukou v kožené rukavici pevně sevřela kuši. Poslední kus jejího majetku. Jediný, vražedný, nástroj s jediným šípem. Otevřela oči a upřela svůj pohled do dálky. Tam za tím kopcem je její cíl. Věděla, že je blízko, protože cítila ve vzduchu stále zesilující vůni jeho přítomnosti, kterou tolik nesnášela. S vědomím, že už jí nemůže nikam utéct a že se přestal schovávat, vykročila vstříc svému osudu. Jeho pronásledování pro ni bylo cílem a jediným smyslem života. Udělalo z ní přízrak, stejný, jaký pronásledovala. Havraní vlasy rámovaly bledý hranatý obličej, v němž vaši pozornost upoutaly oči. Ty černé bystré obrovské oči. Za roky, které trávila tímto způsobem života, shodila snad všechna přebytečná deka,...
Stačí jen chtít
Slovo autorky: Kdysi jsem při brouzdání po internetu narazila na jednu báseň. Nebyla známá ani nijak úchvatně napsaná, ale měla myšlenku. Možná proto mne později inspirovala k napsání tohoto díla. Doufám, že se Vám bude líbit… * „Sedni!“ křikl. Posadila se na studenou zem a vzhlédla k němu ublíženým pohledem „Vztyk!“ pobídl ji znovu pevným hlasem. Pomalu se zvedla na nohy. Vytáhl z kapsy míček a hodil ho. „Tak a teď, přines!“ surově do ní strčil, až málem upadla. Nicméně se poslušně vydala pro hozený předmět. Mlčky jej sebrala do ruky a vykročila k němu. „Tohle je přines?! Jsi pes, tak používej to, co máš!“ silný kopanec do stehna přiměl kolena podlomit se pod svou majitelkou. Svezla se na zem. Míček se pomalu odkutálel pryč. „Na co čekáš?! Běž pro něj!“...
Boží vyprávění
Veselme se! Radujme se! Jak brzy zjistíte, tohle pozpěvování koled je vcelku sarkastické vůči povídce, která následuje. Jmenuje se Boží vyprávění… vlastně ani nevím, proč… i když, určitý skrytý smysl v tom je…:) Je to můj první originál, který jsem dokončila. A chtěla bych ho věnovat Morrigan. Jaj, ta už má u mě povídek, jak tak na to koukám..:D nevadí. Pohodlně se usaďte… tato povídka je depresivní… a vánoční… kombinace, o které jsem si ještě před rokem myslela, že není možná… ale teď ji považuji za víc, než reálnou…„Dávej přeci pozor!“ otáčí se za tebou rozhořčený muž ve středních letech. Ignoruješ ho. Můžeš si přece vrážet do koho chceš, nebo snad ne? Už ti nezáleží na světě. Ne teď. Když ani vlastní...
Kapitola II. – Den k provokování –
Black Chrysanthemum Depresivní děj tohoto smutného příběhu se odehrává ve vesničce Roxville, jež skýtá útočiště partě mladých lidí, jejichž styl života se trochu vymyká normálnosti. Mají svůj svět, názory, lásky, ale všechny svazuje jedna věc. Problémy. Každý z nich má svůj svébytný příběh, je něčím odlišný a vidí skutečnosti trochu jinak než ostatní. Jejich příběh však není jen tak ledajaký, postupem času se jim do cesty připlete jeden závažný problém. Problém, s nímž se jde jen těžce vypořádat. Je obtížné říci, jestli to dokážou, nebo se naopak jejich kořeny rozpustí… *Děkuji Bee a Morrigan za beta-read* Jen podejte mi rýč, mé srdce rubáš chce. Až půjdu smrti vstříc, ať zuří vichřice. Klesnu jak chladná zem. Toť láska nad hrobem! ~ William Blake ~...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
