Z paláce Šalamounova: Květ, který nikdy neuvadne
Opět vám přináším příběh ze Šalamounova paláce. Tentokrát se na jeho restaurátorských pracích podílela slečna Gita Hrdličková. Svítalo. Slunce nás pohladilo po tvářích. Spali jsme na jednom z nejvyšších talanů, a proto k nám sluneční paprsky hravě proklouzly mezi listovím v koruně mohutného elfského javoru. Zamžoural jsem rozespale na kmen stromu, o který jsem večer zapřel svůj toulec se šípy. Ještě tam byl. Uklidnilo mne pomyšlení, že po tolika nocích nejistoty se mohu spolehnout, že věci zůstanou na svých místech. Přesně tam, kam je večer položím, je ráno také najdu. Poslední dobou jsem úplně odvykl tomu, jaké to je být v bezpečí. Pocit úlevy z toho, že jsme přečkali včerejší den a ještě se v tom nejlepším pořádku probudili do nového rána, byl nepopsatelný....
Noční můra
Budík zazvonil poprvé. Budík zazvonil podruhé. Jakmile budík zazvonil potřetí, Cassiopeia věděla, že to prostě na osmou nestihne. Proto nepovažovala za nutné nějak spěchat. V posteli polehávala další čtvrt hodinu, než vylezla z postele a vydala se pro svou dávku ranní hygieny.Dům byl, jako pokaždé touto dobou, až na ni úplně prázdný; koupelna také. Koupelnu milovala. Ze všech stran měla stěny i strop obloženy zrcadly – nebylo před nimi úniku. Cassiopeia s oblibou říkávala, že je to jediné místo, kde se před pravdou neschováte. Ve skutečnosti se ráda dívala na samu sebe. A to ráno pro to bylo jako stvořené. Tmavé vlasy se jí vlnily v přitažlivých křivkách stejně jako její tělo, ale úplně nejraději na sobě měla oči. Čokoládové oči, přesně vystihující její...
Drak
Trollové útočí a mladý dračí hrdina v doprovodu elfa, který má do inteligence těch Tolkienových daleko, a entí bonsaie zachraňuje kolonii dračích starců. *za entí bonsai děkuji Dáše (Amoryllis, Gratě, Cruel… prostě ona ví a já vím) 🙂 *Dračí kolonie na severu země byla vždycky obávaným místem, kam si i mnoho udatných, či za hlavy bestií placených reků bralo několikery rezervní spodky. Pověst děsivého kotle plného lidských ohlodaných kostí má oblast stále, ale skutečné nebezpečí by tady hrdinům hrozilo v nejhorším případě od klíšťat a loupeživých goblinů, kteří osídlili prázdné sluje. Přesto ale posledních pár draků v jeskyních přežívalo, v mírné symbióze se stády divokých horských koz (alespoň z pohledu draků byl systém „jeden vpravo a druhý...
Stoslovné výpovědi devíti pacientů
Něco do školy k mudlům na téma – média. Ze dne jednoho psychologa. „Víte, nebylo to moc příjemné. Když víte, že vaši přátelé si přes celé prázdniny telefonují, mailují a píší zprávy, připadáte si se svým dopisováním trochu… staromódně. Nechápejte mne špatně, – svých dopisů se nevzdám. Dopisy mají vlastní život, i samotné dopisní papíry; vnímám vůně a dotyky. A písmo, vždyť písmo stvořené vaší rukou vypráví příběhy našeho světa a lidí kolem nás. Říkají: Je ti teprve šestnáct, užívej života. Pokud užívání si znamená ničit tradici a stát se součástí masového průmyslu elektroniky, můžou všichni jít do,“ váhá, ,,do háje. Řekněte, mohla bych něco takového napsat do dopisu? Ne, úcta mi ještě zbyla. Věříte?“ „Uf, stihla jsem to...
Sušenku?
„Sušenku?“ otázala se Agáta důležitě, když se všichni hosté usadili, jen proto, aby se dočkala trojnásobného odmítnutí. Zatímco šla připravit trojí kávu a zatímco se mezi třemi návštěvníky rozvíjel rozpačitý hovor, naservírovala kousky sušenky na talíř své kočce Anabelle a přestala tak mít pocit, že je nakoupila zbytečně. „Přišla jsem o něco?“ Hlavně zůstat v obraze.„Vlastně ne,“ chopil se slova Michael, když si mezi sebou vyměnili krátké pohledy. „Jen jsme se bavili o tom zítřejším zápase.“ „O fotbalovém zápase,“ dodala Simona při pohledu na nechápavý výraz v Agátiných očích. Ta užuž otevírala pusu, ale poslední přítomný v pokoji, Naděžda, ji přerušil: „Jdeme hrát.“ Pusa sklapla. Chvíli bylo...
Dobývání vesmíru a první kouzelnická kolonie na Marsu
Pohled na mimozemské kolonie osídlené kouzelníky Na počátku celého osidlování vesmírných těles stojí, jak ví každé malé dítě, mladý astrolog Alexander Hufeisen, jehož otec, Karl von Hufeisen, byl kolegou Johanna Keplera. Starý šlechtic svého syna nikdy oficiálně nepřijal za svého a spolu s jeho matkou ho vyhodil ze svého domu. Avšak Kepler si chlapce zamiloval a poskytl jim tedy ubytování a práci u něj doma. Vychovával ho jako svého syna a mladý Alexander začal s věkem vykazovat neuvěřitelné nadání a ještě jako chlapec pomohl Keplerovi vylepšit a upřesnit jeho výpočty. Kepler pochopil, že takové nadání nemůže ukojit na žádné škole ani univerzitě v Německu. Požádal tedy o pomoc svého dobrého přítele, magistra Kellyho, který, jak dobře věděl, měl ve světě vědy a...
Princezna
Doporučený věk: +12 Přichází únor a sezóna karnevalů a maškarních je v plném proudu. Jaké převleky si přichystali obyvatelé jednoho sousedství a jak si poradí, až plesová světla zhasnou? První, co ráno Jill pocítila, byla prudká bolest v hlavě. Asi z toho alkoholu, co včera vypila. Nebylo ho tolik, jenže ona obvykle nepila vůbec. Pohled na roztažené záclony, jimiž prosvítalo jasné ranní světlo, ji probral úplně. S nelibostí si uvědomila, že její manžel tam není. A bylo už deset hodin. Byl to nepsaný zvyk: každé ráno ji Pete vzbudí v šest, aby mohli oba dorazit včas do práce. I ve dnech, jako byl tento, kdy Peter nepracoval, ji budil. Jenže toho dne nikoli. Nevěděla, jak to vysvětlí v práci. Byla profesorka na gymnáziu a jakákoli nepřítomnost se musela hlásit...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
