DM 33 – Janel
Ten, kdo je neviděný. Doplněno v bonusovém kole. Byl stále s ní, její neviditelný přítel. Byl tím, který ji týral. Tím, který léčil a hojil její bolístky. Byl ten, kdo stojí při vás a bije se za vaši pravdu a v druhé chvíli vám vráží do zad dýku. Byl ten, kterému věřila a kterého se bála. Byl jejím přítelem, jejím osudem i křížem. Byl její dar, ten, za který se děkuje i nadává. Byl ten, kdo jí podal ruku, když seděla v bahně svého zoufalství. Byl ten, kdo tu ruku už nikdy nepustil a pomalu si přivlastňoval její tělo. Ten, kdo je i není. Ten, kdo je neviděný.
DM 22 – Wenai
Život je jako bonboniera – nikdy nevíš, který bonbon si vybereš. Doplněno v bonusovém kole. Ten citát jsem nikdy neměla ráda. Co to má jako znamenat: život je jako bonboniéra – nikdy nevíš, který bonbon si vybereš? Návod na to jak se nechat zmítat osudem? No když se vám chce, tak já vám do toho kecat nebudu, ale pro mě to fakt není. K čemu by potom byly vykládací karty a křišťálové koule, no ne? Nebo se chcete nechat překvapit? Já vám to neberu, taky mám ráda překvapení, ale čeho je moc… Tenhle citát je asi teda jenom pro lidi, kteří neumějí číst. Protože když otočíte krabici, tak tam máte napsáno, co je který bonbon zač!
DM 24 – Alisma
Světla severu. Doplněno v bonusovém kole. Všechny děti z vesnice věděly, že v těch zimních dnech nesmí chodit na útes. Malý Panelo byl ale jiný. Povídky o strašlivých světlech, které se k němu donesly, ho neděsily, ale spíše lákaly. Když se ale snažil kamarády přesvědčit, aby šly s ním prozkoumat ta tajemná zjevení, všichni ho vyděšeně odmítli. Jedné zimní noci se tam proto vypravil sám. Už se viděl, jak slavnostně přijde do vesnice s vysvětlením. Přelezl tedy útes a pak je uviděl. Tajemná a lákavá. Udělal krok, aby jim vyšel vstříc a s tichým šplouchnutím spadl do ledového oceánu. Světla severu si vybrala svou další...
DM 42 – Siny
Něco končí, něco začíná. Doplněno v bonusovém kole. Byl poslední prázdninový den a ona seděla schoulená na posteli. Vzpomínala, kolikrát už začaly prázdniny a kolikrát skončily. A zase už je škola za dveřmi. Jenže už to nebyla základka, kterou měla pár minut od domu. Nebyla to ani střední, kam letos mířila… Podívala se na sbalenou krosnu a div jí nevyhrkly slzy do očí. Letos jí čekala vysoká kdesi na druhém konci republiky. Nikoho tam neznala a ani nevěděla, jak to tam chodí. Zkrátka naprostý začátek, který se neúprosně přiblížil. A ona se vůbec netěšila. Nechtěla opouštět svůj domov, kamarády, rodinu… Už zítra… udělá ten velký krok do...
DM 36 – Evelina
Tři oříšky pro nikoho. Doplněno v bonusovém kole. Marianne se zájmem prohlížela nádherně zdobené dámské střevíce, nejspíš z neoviktoriánské doby. Nebyly to obyčejné střevíce. Tyto byli okřídlené, chvílemi se drobná stříbrná křidýlka hýbala. Na každé střevíci byli podivuhodné hodinky. „Ach, ty jsou krásné. Pro koho vlastně jsou, strýčku?“ tázala se baculatého hodináře, který zrovna kreslil stroj času. „To je dlouhý příběh, Marianne.“ mávl rukou a pak se zarazil. „Vlastně, to je jedno, má drahá. Už si pro ně nikdy nepřišla.“ prohlásil vyhýbavým tónem a pokrčil rameny. „To je vskutku zajímavé. Kouzelné střevíce pro nikoho.“ Zamumlala Marianne a kroutila hlavou. Pokračovala v prohlídce a nechala střevíce svému smutnému...
DM 26 – Janel
„A babičko? Proč máš tak velké oči?“ Doplněno v bonusovém kole. V zemi pohádek panovala všeobecná deprese. Děti na ni totiž vlastně už zapomněly. Málokdo se ještě občas odtrhl od počítače a sedl si ke knížce, aby si přečetl tu o Červené Karkulce, Popelce či Šípkové Růžence. A tak pohádkové bytosti pěkně zvlčily. Popelka z dlouhé chvíle louskala svoje oříšky jako na běžícím pásu a přestala si hlídat linii, Šípková Růženka už měla proleženiny a pěknou migrénu z přespalosti, Červená Karkulka se pěkně opila tím vínem, které původně nesla babičce a vlk… chudák vlk se z toho pomátl a neustále si brumlal pod nosem „A babičko? Proč máš tak velké...
DM 34 – Siny
Čekání na minulost Doplněno v bonusovém kole. Věděla, že to takhle dopadne. Všichni kolem jí to přece stokrát říkali – Všechno, co uděláš, se ti jednou vrátí. Nikdy je nechtěla poslouchat, ale vždycky si uvědomovala, že mají pravdu. Jenže jí to bylo stejnak jedno. Život ji ani moc nebavil a lítala z maléru do maléru. Ale pak se rozhodla začít znovu. Utekla pryč od všeho, změnila se. Najednou svět nabyl barev a vypadal lepší. Našla práci, platila nájem a konečně opravdu ŽILA. Člověk může zapomenout na minulost….ale minulost nezapomene. A tak teď seděla na okraji skály a hledala jediný důvod, proč se navždy s tou minulostí nespojit....
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
