Březnové shrnutí
Drazí a milí čtenáři i autoři, březen čítárně příliš nepřál a schránka se zásobou dobrého čtiva se skoro vyprázdnila. Proto bych k vám měla prosbu. Zkuste potěšit sebe sama tím, že nebudete psát pouze do šuplíčku, ale dílko i zveřejníte, a pošlete nám do čítárny nějakou báseň, povídku či drabble. Uděláte tím radost i všem pravidelným čtenářům, kteří tak nebudou muset bloumat pod korunou vrby s prázdnýma rukama. A kdo ví, třeba nějaká díla s jarní tématikou konečně zdolají ten všudypřítomný sníh a začne hezké počasí. Vybízím tedy všechny ty, které už zima nebaví, aby přispěli svou „jarní vlaštovkou“. Kromě toho bych vás také ráda upozornila na zítra začínající akci Duben měsíc drabble, o níž jsem již hovořila v minulém oznámení. Zapojte se, vyhrajte...
Kameň strachu
Vonku bolo obrovské ticho, len listy na stromoch sa hýbali jemným vánkom.John zamyslene pozeral do ohňa, pri ktorom sedel. Plamene ohňa siahali dosť vysoko. Sovy v lese dnes nepretržite húkali. John sa nemohol sústrediť a ani pomyslieť na spomienku, že zajtra bude musieť nastúpiť do armády. Prečo on? Vedel, že Katrin bude naštvaná, pretože sa s ňou ani nerozlúčil. Johna odrazu myklo. Po tele mu prešla husia koža. „Čo to je?“ spýtal sa vystrašene. Začul zvláštny zvuk. Po chvíli napätia sa John ukľudnil. Znovu sa zahľadel na oheň, ktorý neustále pukal. Oheň tak príjemne hrial. Johnovi sa zdalo, že mení farby. Nie, nie, to nie je možné. Predsa sa z Katrin rozlúčiť musím! S tou myšlienkou, že ju nikdy neuvidím… Nie! Pôjdem za ňou! Musím! John si po...
Jiná láska s korzetem
Jsi má kniha, písmo svaté, měkká postel, župan froté, vůně nebe, kávy, psaní, jsi mé všechno, co mi voní. První láska, a hned jiná, v hloubce černi potopená, jsi dole – i tak jsi mi svatá, jen archandělů celá četa. Barvy pryč, jen tmavo s bolem, navždy jiná než ti kolem, jako já, tak ty, jsme dojem, navždy sluha, ty mým lordem. Jsi jen změna, dál nic psáno, co je pevné, není dáno. Vše je jiné, jen víry chvění, samota a moje snění. Dívka, ta, co změnila mě. „Víš, táto, já mám skrytý v domě její korzet pod postelí… …a s tím všecko, co mi...
Moje stará basa
Brum. Brum. Brum. Bručela si moje stará basa v koutě. Dělala to vždycky, když jsme osaměli. To zvláštní bručení jsem slyšel jenom já, bylo to spíš takové vibrování na vnitřní straně lebky, které se ke mně přikrádalo z nočního ticha. Měl jsem ten pocit rád, přicházel těsně před spaním a příjemně šimral v mozkovně. Víte, ona basa má hlavu, krk i tělo dočista jako skuteční lidé, a tak mi vůbec nepřišlo divné, že jednou na mne moje stará basa promluvila lidským hlasem. „Zahraj něco…,“ zavrněla do ticha mého pokoje. „Spím,“ zněla má strohá odpověď. „Nelži,“ ona na to. Přetáhl jsem si polštář přes hlavu, ale brnění v hlavě jsem se nezbavil. „Zahraj něco. Zahraj něco. Zahraj něco!“ Nedala mi pokoj a nedala. Spát jsem...
Citátové drabble IX. od Elizabeth
Kolegyně Siny nám zaslala nejlepší příspěvky ze své soutěže Citátové drabble IX., tedy se i vy můžete pokochat tím nejhezčím na motivy tohoto citátu: „Zdravý ubožák je šťastnější než nemocný král.“ – Arthur Schopenhauer. Král stonal a s ním smutnilo celé království. Proč také ne? Vždyť každým dnem balancoval na tenké linii mezi životem a smrtí a nikdo nedokázal říci, kdy se uzdraví, kdy už mu bude lépe. Možná někdy nebyl nejoblíbenější, ale i tak to byl král. Mezitím v podhradí se potuloval stařičký žebrák. Neměl nic, kromě svého života, malého váčku na zdraví a jedné věci, které si jiní tolik necenili – zdraví. Jenže i když prosil, jak chtěl, po celém království, nikdo mu nepomohl. Možná mu lidé záviděli, že je zdravý, i když dny a noci...
Citátové drabble IX. od Andrewa
Kolegyně Siny mi zaslala nejlepší příspěvky ze své soutěže Citátové drabble IX., tedy se i vy můžete pokochat tím nejhezčím na motivy tohoto citátu: „Zdravý ubožák je šťastnější než nemocný král.“ – Arthur Schopenhauer. Za sedmero vodními elektrárnami žila rodina. V bytě 2+1 se tísnili táta, máma a tři děti. Ačkoliv mnohdy obědvali jen krupicovou kaši, nestěžovali si. Auto neměli, všude chodili pěšky, a kam pěšky nedošli, tam jel autobus. Ovšem jen výjimečně, protože krize je krize. Táta dělal v továrně a máma vypomáhala jedné bohaté paní s domácností. Kdykoliv přišla, obdivovala krásu kolem. Stokilová domácí paní kolébavou chůzí procházela dům a závistivě sledovala pobíhající mámu. Nechápala, jak může být pořád tak čilá, když ona sotva chodí a všechno ji bolí....
Smrt
Smrt, Černý havran na těle, Co mršinou se krmí A od ní čeká povolení Maso trhat dál a dál. Smrt, Ta černá Máří Magdaléna, Co se Sofoklem se spojí A uvádí jej v opojení, Že lidem osudy má psát. Však proč by Smrtka Byla Smrtkou, Co by z toho měla? Denně vídat strach a hrůzy, Mučit lidská těla? V každém je vždy Dobro, tak i zlo A zločinci a vrazi Nejsou hrozní nastálo. V hloubi duše Krásu mají, Zlaté srdce Utajují. Zničí štěstí, Však sami trpí A v kobkách svůj trest přijmou, Jenže z téhle hrůzy, Z toho strachu Další hříchy vzejdou. Avšak mají srdce, Pocity. A lítost, která je trhá, Po světě rozhazuje. Proč by tedy Smrt Jen roznášela vztek? Proč by honila chlapce, Co ještě nechce Opustiti svět? Proč by to dělala? Vždyť je to žena! Určitě jako každá jiná, Malé Smrtky...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
