Valentýnka od Camelie Ellen Warwickové

Valentýnka pro přátele Svátek zamilovaných je tady zas,dotýká se každého z nás.Zamilovaní na sebe házejí láskyplná očička,slečny se při vyznáních červenají jako růžička.Ta dostane prstýnek, tamta zase kytičku,ten kravatu a tamten jednu hubičku.My ostatní, co zrovna nejsme zamilováni,přejme jim to a neciťme se utiskováni.Protože to, co není, může být,letos si pojďme přátelského Valentýna užít!

Autor : dne 02/14/2015 | Z milostných psaníček | 0 komentářů

Letošní zima

Sedí dívka u okna, opírá se o parapet. Kde je ta zima? Pomyslí si. Kde jsou ty sněhové vločky, které líně poletují ve vzduchu a vypadají jako knoflíky? Kde je ten mráz, který vykreslí na okna ty nejkrásnější obrázky ze všech? Kde je ten dětský smích a vítězný výskot, když úspěšně dokutálí sněhuláka? Jako by to všechno někdo ukrad. Venku padají maximálně kapky deště a topení pod parapetem je vypnuté. Není důvod topit. Však dnes, když se dívka podívá ven, vidí vločku. Dvě, tři, čtyři. To bude kouzelně zasněžené ráno! Nedočkavě usne a ráno, když se probudí, venku zase prší.

Autor : dne 02/12/2015 | Ze STOklas | 0 komentářů

Promluv, kniho!

Pověz mi, kniho moudrá, Proč bez tebe se špatně žije, Pověz mi, kniho krutá, Proč bez tebe hodně srdcí bije? Pověz mi, kniho, už zas mlčíš? Mnohé ve svém zajetí držíš! Co s tebou, kniho tlustá? Lidé život nežijí, Jejich srdce jsou jen pustá, Pro ostatní nebijí. Za kariérou se člověk žene, Už neví, jak by dál, Na lásku však zapomene, Děti mizí v dál. Promluv, kniho, proč zas mlčíš? Komu za svůj život vděčíš? Pověz, kniho tajemná, Co výběr lidí znamená? Prachy, či rodina, Je pro ně výhodná.

Autor : dne 02/10/2015 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Simirajský bojovník – 14. kapitola

Střet Rymirský tábor byl sbalen během pár hodin. Celkem tvořilo skupinu asi sto bojeschopných mužů a potom ještě pár žen a dětí. Fred ještě pořád nevěděl, kam jedou, ale ptát se nechtěl. Bylo mu jasné, že to bude něco velmi důležitého, když kvůli tomu okamžitě sbalili celý tábor. Projížděli pouští a nikde nebylo nic než písek. Fred měl pocit, jako kdyby v dálce viděl hory nebo něco takového. Přišlo mu to ale nemožné, a tak na to přestal myslet. Nakonec si po první hodině jízdy dodal odvahy, aby se Porafa zeptal. „Kam vlastně jedeme?“ „To tě nemusí zajímat!“ odbyl ho Poraf. „Ale musí! Chcete, abych za vás bojoval, a já ani nevím, kam se jede. Pokud ode mě něco chcete, budete ke mně muset být upřímný!“ nedal se. „Ty nejsi...

Autor : dne 02/08/2015 | Simirajský bojovník | 0 komentářů

Ušatost

Kolik uší má průměrný člověk? Já vždycky myslela, že dvě uši, jak se sluší. Sice jim někdo říká ouška, jiný zas uši, ušiska či dokonce plachty, ale měly by být jenom dvoje čili dva kusy. Jeden a druhý. Z každé strany hlavy jeden exemplář. Vesmír byl v té době ještě v rovnováze, ale poté to vše zkazila madam Eycková. Prý, že kolegyně Larstonová jich má víc, protože všechno ví a slyší. To je neuvěřitelné! Dokonce teď lidi kreslí, jak taková Přeušatost Larstonová (neboli nový odborný název „stavu“) vypadá. Vesmír se tedy vyklonil z rovnováhy. Už nic nikdy nebude jak dřív.

Autor : dne 02/06/2015 | Ze STOklas | 0 komentářů

Simirajský bojovník – 13. kapitola

Tažení Nate ujížděl krajinou. Nebylo to dlouho, co odjel ze Zexu. Město bylo ještě stále vidět v dálce, ale pomalu se zmenšovalo a před ním se otvírala divoká příroda. Hlavou se mu honily myšlenky na to, co ho vlastně čeká a kam se potáhne. Zároveň myslel na Liu a Gwen. Obě je měl rád, ale věděl, že obě mít nemůže. Později se bude muset rozhodnout, která pro něj znamená víc. S oběma toho zažil poměrně dost a ke každé měl zvláštní vztah. Teď to ale řešit nebude, a tak to hodil za hlavu. Město Zex se nacházelo částečně v poušti a částečně už kolem začínaly růst stromy, které tvořily malé lesíky. Jak Nate ujížděl krajinou, pozoroval, jak se mění. Z pouště se najednou stával pravý les. Všude spousta jehličnatých stromů a kapradí. Ujížděl dál na východ. Aby neztratil...

Autor : dne 02/04/2015 | Simirajský bojovník | 0 komentářů

Novoroční předsevzetí

Každý rok si s příchodem nového roku dávám nějaká předsevzetí. Snad aby byl můj nadcházející rok o něco lepší než ten minulý. Snad abych vylepšila něco sama na sobě: abych zhubla, pila méně alkoholu, pravidelně cvičila a věnovala se nějakému cizímu jazyku namísto neplodné zahálky a nicnedělání. Ale pozor! Jen málokteré předsevzetí vydržím plnit svědomitě, popravdě většinou nevydržím ani do jara! Letos jsem si proto kladla na srdce, že se na to celé vykašlu, že poruším tenhle hloupý zvyk a že si vůbec žádné předsevzetí nedám. Ejhle, ono je to vlastně také předsevzetí! A tak bylo porušeno už prvního ledna!

Autor : dne 02/03/2015 | Ze STOklas | 0 komentářů