Štědrost

Z pera Princess Star. -*- „Tu knížku jsem našel ležet před kabinetem madam Aki,” začal bez pozdravu. „Původně jsem Ti ji chtěl vrátit, až ji dočtu. Ale když jsem se dozvěděl, že chodíš s Eduardem, rozhodl jsem se, že Ti ji vrátím hned. Nechci s ním mít nějaké problémy.” Hodil knihu Betty a odešel. Ušel pár metrů, když v tom k němu Betty přiběhla. „Tu knihu si nech, já už vím, jak to v ní skončí,” dodala s úsměvem. Chlapec byl ohromen její štědrostí. Neměl však nejmenší tušení, že poslední tři stránky, ve kterých se celý příběh dramaticky rozuzlí, vězely spokojeně v její kapse...

Štědrost – U Anděla – Poutníkovy myšlenky

Z pera Connora Iana McBrownniese. -*- Dalo by se říct, že má každá oběť byla tak trochu štědrá. Každý mi něco nedobrovolně daroval, ale musí se jim nechat, že nadělali okolo všeho pořádný rozruch. Pravda je taková, že kdyby mi sami nabídli svůj majetek, odmítl bych. Peklo není chudé, nepotřebuje dary od lidí. Peklo bere, neptá se. A dělá taky dobře. Když něco chci, mám si pro to jít! A vůbec, jakékoliv obdarování by se mělo trestat! Lidé tak akorát dávají najevo svou zámožnost. V pekle by se měli vařit! Proradní dárci! Nadřazenost se vyznačuje vládou, respektem či krutostí k ostatním. Je mi z nich...

Trpělivost

Z pera Cinexe Stara. -*- Trpělivost, ta jde formou neřesti podat naprosto geniálně. Být trpělivý totiž vůbec není ctnostné tak, jak se na první pohled zdá. Sice se říká, kdo si počká, ten se dočká, jenže kdo čeká zbytečně dlouho, většinou se dočká maximálně zklamání. Když je trpělivosti příliš, neřest se z ní stává okamžitě, protože díky ní nedosáhneme požadovaného výsledku. Ukážeme si to na názorném příkladu dvou lidí. Když si kluk říká, že by rád okouzlil nějakou zadanou slečnu, není na co čekat. Pokud totiž bude akorát vyčkávat, tak se maximálně dočká toho, že ona slečna bude dávno po svatbě. Aneb trpělivost se...

Závist

Z pera anonymního autora. -*- Seděla v slzách a záviděla. Všem okolo sebe. Neviděla jejich starosti jen dokonalosti. Ostatní měli všechno snad snazší, snad jednodušší a chtěla mít stejné východisko. Tak to v životě ale není. Málem by se snad utrápila. Záviděla krásu, peníze, dobrou práci i rodinu a kamarády, protože nic z toho neměla. A pak ji ta závist vykopla. Závist umožnila to, že se stalo okolí vzorem a začala pracovat a řídit se heslem: Co nemůžeš ovlivnit neřeš, co můžeš ovlivnit a chceš, za tím si jdi. A tak začala makat, závist jí hnala dopředu a ačkoliv úspěch nepřišel hned, malé krůčky...

Píle – Hned tam budu

Z pera anonymního autora. -*- „Snad nejsi v práci?!“ uslyšel za sebou vyjeknutí. Spěšně zavřel terminál se vzdáleným přístupem a pokusil se tvářit nevinně. Na e-mail od Adama odpovím později, ta zakázka od Němců taky celkem hoří… „Jistě že ne,“ začal konejšivě, jenže ona ho prokoukla. „Slíbil jsi mi, že si dáš večer padla!“ „Hned tam budu, potřeboval jsem se jen na něco podívat,“ zalhal. Moc dobře věděl, že dřív než o půlnoci neskončí. Je to velmi důležitý projekt, šéf na něj spoléhá. Když má teď Kristýna ruku v sádře a Miloš nemocné děti, je to na mně. Miloval ji, jenže nejprve musel dokončit...

Lehkomyslnost

Z pera Emy Talia. -*- Jen tak zlehka si běhá po mostě, sem a tam, z jednoho konce na druhý, naklání se, nedbaje, že může přepadnout. Neohrožená, bez zábran, kytka zastrčená v klopě. Nic nebere vážně, ani rozbouřenou řeku pod mostem. Bezstarostně a nerozvážně balancuje nad propastí. Nevadí, jak je most vratký, když Lehkomyslnost vzrůstá.  Že prý se nemůže nic stát! Lehkovážně a drze přeskakuje přes statečnost. Prý mezi nimi není rozdíl! Je Lehkomyslnost statečná? To už se nedozvíme. Když padala z mostu dolů, moc statečná nebyla. Nad řekou se ještě ozvalo.. možná kdyby přeci jen… Je pozdě. Další z neřestí lačně pohltila řeka...

Pomluva – Oči

Z pera anonymního autora. -*- Kráčela chodbou do pavilonu B na hodinu, ale přesto si připadala jako filmová hvězda na červeném koberci. Cítila, jak se na ni upírají desítky, možná stovky očí, jak pozorují každičký její krok, propalují její záda, zátylek i temeno hlavy. „Hele, Vágnerová!“ zahulákal na ni kdosi. Táňa cítila, jak se jí hrne krev do tváří. Přidala do kroku. Za zády slyšela smích. Netušila, proč se ty dvě krávy rozhodly všude o ní rozkecat zrovna to, že má nějaký románek s jejich zeměpisářem Vágnerem. Byl to mladý fešák, ano, ale proboha – Táňa se zastavila u něj doma proto, že šel s ženou do divadla a potřebovali pohlídat děti, a zodpovědné Táni se přivýdělek prostě hodil! Když odcházela od Vágnerových, zahlédl ji Ondřej, s tím momentálně chodila...