Ze života
Slečnu Saiph inspirovala rozkvetlá jarní zahrada k delšímu příběhu. Které květiny jí byly inspirací se dozvíte v sérii drabblů ze života jednoho advokáta. -*- Fialové tulipány Měl za sebou dlouhý den. Vzbudil se do deště, zapomněl si před odchodem na jídelním stole kávu a navíc mu ujela tramvaj přímo před nosem. V práci se mu nedařilo; dva klienti nebyli spokojení s návrhem žaloby a jeden mu už dva týdny nebyl schopný dodat podklady k případu. Když končil, dvě hodiny po pracovní době, vzpomněl si, že se nestihl ani naobědvat. Za okny byla tma a vracel se do prázdného bytu. Prošel kolem květinářství. Zarazil se, vůně jej nalákala dovnitř. A než se nadál, držel v ruce fialové tulipány. V bytě plném paragrafů se ve váze jaro vyjímalo. Bílá růže Byl nervózní, když...
Sněženka různými pohledy
Jsou to první květiny, které na jaře vídáme. A každý je vidí jinak. Vy si nyní můžete přečíst šest pohledů na sněženky… Sněženka z pohledu času Sníh sotva roztál, léto se přehnalo přes ves, listy popadaly a sníh už byl zase za rohem. Rok letí rychlostí světla, úprk času je nevyhnutelný. Sníh už taje, přijde mi to jako včera, kdy napadl. Něco je ale nového. Něco se pod bílou přikrývkou skrývá. Co to tak může být? Naděje na lepší zítřky, nebo si snad sníh něco zapomněl? Den změnil se v noc a ze sněhu vykoukla květina. Krásná, bílá, natěšena ze světa. Svět se zastavil. Sněženka, krásnější než kterákoliv jiná se zrodila. A na tom jediném záleželo. Celá ves se zašla podívat na tu nádheru. Nastalo jaro. Sněženka z pohledu sněženky, aneb proč koukají dolů Zima....
První hráz
Do lovu bobříku se přidala i slečna Destiny Dark – též si za svého prvního bobříka vybrala Bobříka sta chvil. -*- Bobr Karel našel ve vodě pěkně zbarvené rybky, ale protože jeho nejlepší kamarád méďa Tonda měl zimní spánek, nemohl mu je ukázat. A tak Karel hledal všechno možné dříví v okolí, aby zastavil průchod vody a zamezil tak rybkám k útěku. A od té doby Karel staví v zimě hráze.
Vánoční prázdniny v Bradavicích
Mezi nové lovce bobříků vítáme i slečnu Lauru de Morganne, která si za svého prvního bobříka zvolila Bobříka sta chvil. -*- Kolejní ředitel se houpal ve svém křesle u krbu a vymýšlel program na první den po Vánocích. Většina studentů odjela za rodinou, ale i ostatní si zaslouží pořádnou péči. Projdou se sněhem k jezeru, kabáty zahřejí kouzlem. Pak rychlá koulovačka na louce mezi lesem a hradem. A nakonec horká čokoláda!
Petrklíč
Dalším kvítkem, který slečna Enselis zahlédla, je petrklíč. A opět vám jej popsala jak slovy, tak jej zachytila pomocí barev. -*- Sledovala plískanici za oknem a povzdychla si. Ta zima snad nikdy neskončí. Sáhla studenou rukou na vlažné topení a otočila kolečkem, aby přidala na teplotě. Přešla ke kuchyňské lince, aby postavila na čaj a zahřála se trochu i zevnitř. Mračila se na konvici, dokud nezačala vařit a pak si se stále zachmuřeným výrazem zalila čaj. Znovu přešla k oknu, jako by se za těch pár minut mohlo něco změnit. A přeci jenom. Mraky se na malý okamžik rozestoupily a sluneční paprsek ozářil květináč s petrklíči stojící na parapetu. Drobné kvítky zahýřily jasnými barvami. Usmála se. Jaro se přeci jenom...
Krokus
Slečna Enselis nakoukla klíčovou dírkou a spatřila nádherný krokus, o kterém nejen sepsala drabble, ale též jej nakreslila. -*- Studený vítr pomalu ustupuje čím dál teplejším paprskům jarního slunce. Po sněhu už téměř nejsou ani památky, jen na pár temných místech, kam sluneční záře nedosáhne, leží poslední hromádky chladné peřiny a i ta pozvolna taje. Sněženky i bledule kralují parkům i zahrádkám v celém okolí. Ale nejsou jediné. Zatímco bílí poslové jara udělali svou práci a ohlásili konec zimy, z hlíny se klubou jejich barevnější nástupci. Počkají ještě pár dnů, až slunce prohřeje hlínu o malinko víc a už se derou na svět. Žluté a fialové krokusy zvídavě vykukují z trávy a zahajují to pravé jaro plné...
Líška nebíva líškou (dávajte si pozor keď chodíte po lese)
Skrz lesom hustím trieli líška mierne hrdzavá. Nikto s živých netušil kam len miery v ten deň, keď poslední raz bola zazretá. Smrť je jej v pätách a ona neoblomne stále stojí. Jej myšlienky zhrniem len v pár krátkych vetách. Azda myslíš si, že démon sa bojí? Tlapky zaboria sa v lísti, nech jej ich nikto nekriesi. Myslíš, že poľovník zistí že len on dnes bude bití? Prechádzala hustým lesom, sem tam zastala. Kŕmila sa ľudským mäsom tak do sýta ako len vládala. Na zuboch povlak krvi, ešte aj na pysku. Kto ju zbadá v kroví, sa mrví pretože démon – ten len líška, čas mu vyprší. Keď priblíži sa k tebe veľmi a chvostom jemne vrtí, tak potom priateľu ver mi, že o krok bližšie si k...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
