Krokus
Slečna Enselis nakoukla klíčovou dírkou a spatřila nádherný krokus, o kterém nejen sepsala drabble, ale též jej nakreslila. -*- Studený vítr pomalu ustupuje čím dál teplejším paprskům jarního slunce. Po sněhu už téměř nejsou ani památky, jen na pár temných místech, kam sluneční záře nedosáhne, leží poslední hromádky chladné peřiny a i ta pozvolna taje. Sněženky i bledule kralují parkům i zahrádkám v celém okolí. Ale nejsou jediné. Zatímco bílí poslové jara udělali svou práci a ohlásili konec zimy, z hlíny se klubou jejich barevnější nástupci. Počkají ještě pár dnů, až slunce prohřeje hlínu o malinko víc a už se derou na svět. Žluté a fialové krokusy zvídavě vykukují z trávy a zahajují to pravé jaro plné...
Líška nebíva líškou (dávajte si pozor keď chodíte po lese)
Skrz lesom hustím trieli líška mierne hrdzavá. Nikto s živých netušil kam len miery v ten deň, keď poslední raz bola zazretá. Smrť je jej v pätách a ona neoblomne stále stojí. Jej myšlienky zhrniem len v pár krátkych vetách. Azda myslíš si, že démon sa bojí? Tlapky zaboria sa v lísti, nech jej ich nikto nekriesi. Myslíš, že poľovník zistí že len on dnes bude bití? Prechádzala hustým lesom, sem tam zastala. Kŕmila sa ľudským mäsom tak do sýta ako len vládala. Na zuboch povlak krvi, ešte aj na pysku. Kto ju zbadá v kroví, sa mrví pretože démon – ten len líška, čas mu vyprší. Keď priblíži sa k tebe veľmi a chvostom jemne vrtí, tak potom priateľu ver mi, že o krok bližšie si k...
Zima
Do lovu bobříků se zapojila i bývalá šéfredaktorka čítárny Helenia Kukková. Prvním bobříkem, kterého získala, se stal bobřík sta chvil. -*- Podupávám ve sněhu, ruce zaražené v kapsách. Už měl dorazit. Kde vězí? „Ahoj,“ uslyším pobavený hlas. Otočím se a dostanu zmrzlou pusu. „Miluju tě,“ zašeptá. „Já vím,“ prohodím a se smíchem rychle uhýbám, zatímco sněhová koule v jeho ruce rychle hledá místo mezi límcem mého kabátu a šálou. „Áááá…“ Našla.
* Jaro klíčovou dírkou *
První jarní den je zde. Příroda se pomalu probouzí a jarní květy začínají zdobit zahrádky i divokou přírodu. Mladý muž seděl opřený zády o Vrbu, četl jeden z příběhů, které zde autoři zanechali, a užíval si klidu. Už se ani nesnažil skrývat. Studenti jej nejdříve považovali za jednoho z nich. A byť stárl mnohem rychleji, nikdo to neřešil. Mladík si pomyslel, že to je výhoda života mezi kouzelníky – nemusí se skrývat. „Ach, jak miluji vůni konvalinek,“ vydechla jedna z dívek procházejících kolem. „To já mám radši hyacinty,“ odpověděla jí kamarádka. „A co takový narcis!“ křikl na ně jeden ze studentů, kteří se vraceli z tréninku famfrpálu. „Ten má super příběh o svém vzniku!“ Mladík se prudce postavil. To...
Tajomná
* Kráčala ulicou, kráčala ticho a celý svet zrazu, náhle stíchol. Len kroky do diaľky zvonia a lampy v noci tiene tvoria. Po tichu, bez slov, na pleciach mnoho hriechov. o ľudia spravili, nesie si všetky ich viny. Čierny plášť nocou za sebou ťahá so skrytou tvárou, ktorú ľudstvo hľadá. S kosou v ruke, kosou nádhernou, čo oči ľudské priťahuje do tieňov. Za ňou len ticho, i vôkol nej, pri pohľade do tváre jej nádhernej, ťažko sa ľuďom dýcha, zmizne všetka ich pýcha. Kráča tmou, nocou s veľkou mocou, Cieľ svoj pozná, už si nevyberá. Zaveje vánok slabý, tichý akoby sa bál svojej vlastnej pýchy aby nestal sa i on jej cieľom, aby nenarušil jej svetom prielom. Nikto nevie odkiaľ prišla, možno z pekla či z neba vzišla. I keď zámer jej pozná každý, nikto ju neodsúdi z...
Víra
Z pera Viljy Carrie Dechant. -*- Byl vymodlené dítě, rodiče i prarodiče ho zahrnovali láskou a nikdy mu nic nescházelo. Byl hotový andílek a pravidelně se s maminkou chodil modlit do kostela. Brzy se tak naučil, že když provede špatnost, a potom se v modlitbě omluví, bude mu odpuštěno. Upřímně tomu věřil a brzy došel k závěru, že si může dělat, co jen chce. Možná ho doma milovali až moc, vyrostl z něj skrz naskrz špatný člověk schopný všeho a páchal opravdu ledasco. Věřil totiž, že každý hřích může smýt omluvou Bohu a občasnou zpovědí, takže ať spáchá cokoliv, jeho duše zůstane bílá jako padlý...
Moudrost
Z pera Simelie Mallorny. -*- Už zase mudroval. Nikdy si neuměl dát pokoj. Ale že tím lezl všem na nervy, to mu rozhodně nevadilo. Billy však trpěl pod jeho neustálými radami, jak má co dělat. No tak to dělal špatně, koho to zajímá? Kdo je zvědavý na rady nějakého mudrlanta? Billy si to chtěl dělat po svém, nezajímalo ho, že by to Melvin udělal jinak. Jen kdyby už mu Melvin přestal koukat přes rameno a pořád ho opravovat. Měl toho už plné zuby. Naštvaně se otočil a staršího kolegu uzemnil pořádnou ranou. Snad to Melvina naučí, aby si všímal svého a neustále do někoho...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
