* Strážce – kapitola 1 – Jezero *
* Nalistovat začátek příběhu * Ticho, které je spojovalo, nechtěl nikdo z nich narušit. Mlčky tak vystoupali do kopce, kde si uvědomili, že ve skále jsou přirozené schody. Opatrně vyšli kam jim skála dovolila. Najednou se ocitli na plošině, kterou od jezera nemohli spatřit. „Perfektní. Prostě perfektní,“ prolomila nakonec ticho Sefrénie, byť její hlas nebyl víc než jen šepot. „Musíme vyrazit ihned!“ pronesl rázně Ashante. „Je zbytečné čekat.“ „Dejte mi chvilku,“ ozvala se Anseiola a sebrala ze země osm kamínků, které vyskládala do řady. Poté vytáhla z kapsy hůlku a začala čarovat. Nikdo neslyšel kouzlo. Pronášela ho tak tiše, že i šepot větru ji přehlušil. Když skončila, kamínky se na chvíli rozzářily a poté jejich záře zmizela. „Až se budete přemisťovat, držte...
Doktor
Na náš milovaný hrad se přišel podívat doktor. Jak to dopadlo se dočtete právě zde. -*- Objevil se přesně v pravé poledne. Slunce pralo jako o život, a já už od rána nadávala, že hradníci vyslali právě mne, abych se lopotila s nějakým oficírem z Ministerstva. „Je to doktor,“ říkali mi. „Jenom přijde hrad zkontrolovat, jestli mu něco nechybí.“ Mrzutě jsem poznamenala, že hradu chybí normální lidi, a že si toho všimne i slepý, a že budou jen problémy. Ale kolegové nedali jinak, a tak mne do toho vedra bez okolků vyšoupli. Ještě, že existuje opalovák s faktorem Prostě strašně moc, který jsem na sebe napatlala asi v milionu vrstev. Doktor už stál na plácku za hradem a zamračeně si jej prohlížel. Hrad poklidně spal, na nikoho nic neházel, ani neprozřetelně nepadal. A...
* Strážce – letní akce a prolog příběhu *
Máte volné léto a nevíte, co s ním? Tak právě pro vás je tu letní akce Strážce! Strážce byla socha, která roky stála ve Velké síni našeho hradu. Skoro nikdo jí už nevěnoval pozornost. Když tu najednou pukla a rozpadla se na osm částí a vypustila vzpomínku, díky které víme, že bez Strážce hrozí hradu nebezpečí! Nyní je na každém z vás, zda se podaří získat kouzlo, kterým bude Strážce obnoven, nebo zda hrad zůstane navždy bez ochrany. Vzhledem k tomu, že tato akce nebude ryze spisovatelská, dohodla se Vrba na spolupráci s časopisem Lví Tlapou, ve kterém se již 20.06.2022 dozvíte nejen všeobecné informace o soutěži, ale postupně i zadání úkolů a posléze si budete moci projít vypracování účastníků. Na stránkách čítárny vás po celé léto bude provázet příběh o vzniku...
Jarní drabble
Sérii jarních drabblů si pro vás připravil pan Gregory Silvestr Werner. Společně s ním se například dozvíte, kde se vzala aktuální kolejní ředitelka zelené koleje… -*- Kde se vzala Veronica Narcissa Williamsová Byla jednou jedna narciska, která rostla vedle vody. Celý den se mohla dívat jen na sebe, ale to se jí nelíbilo, chtěla rozdávat radost, učit se a učit jiné, místo toho mohla jen koukat na svůj odraz. Jak byla smutná, začala vadnou. Už to vypadalo, že uvadne úplně, nevěděla ale, že jí vidí Nemesis. Jak tak na ní Nemesis koukala, bylo jí mladé narcisky líto, přišla jí výjimečná, ne jako ostatní narcisky, tak jí proměnila v dívku. Tato dívka se dostala do školy v Bradavicích, kde pilně studovala a dnes tam nejen učí, ale stala se i ředitelkou...
Klíčovou dírkou
Naposledy se podívejme se slečnou Talia klíčovou dírkou a užijme si poslední jarní báseň. -*- Taky už čekáte, kdepak to jaro je, a dřímá ve vás, kapička naděje, že sníh nás opustil, a že už nebude, možná tak na horách, chvíli si pobude. I já se dívám, jaro vyhlížím, pupeny na stromech, s láskou si prohlížím. Pohladím sněženku, narcis i macešku, nic proti zimě, to je jen ke dnešku. Že nejde dočkat se, zpívat se touží, všichni to cítí, jak jaro krouží, všemi směry, a všude okolo, na řadu přichází pro jaro sólo. A ptáci ve větvích, nádherně zpívají, létají kolem, hnízdečka stavějí. Do hnízd pak nakladou, vajíčka malá, a u nich ptačí, maminka zůstala. V zahradách, na loukách, všude to kvete, barvy i vůně, všude tu najdete. S úsměvem milým, vítáme jaro, kéž by tu...
Sněženky
Sněženka je první kvítek, který vás zaujme v jarní zahradě. A o sněžence vám sepsala drabble slečna Enselis. -*- „Mami, ale mně se ještě nechce vstávat,“ ozvalo se jednoho chladného rána z trávníku. „Jen pěkně alou ven, už je čas,“ zazněla odpověď. V parku se na mnoha místech ještě držely zbytky sněhu, ale tam, kam sluneční paprsky dosahovaly nejvíce, se pomalu z trávy zvedaly drobné bílé hlavičky sněženek. „Proč musíme jaro oznamovat my? Proč to nemůže udělat třeba strejda Narcis?“ zakňoural hlásek u země. „Strejda Narcis?“ zasmála se největší sněženka, „Ten zimomřivec si počká, až po sněhu nebudou ani památky a slunce začne víc hřát. Rozhlásit všem, že nastává jaro, je od nepaměti naše práce. Tak šup z...
Sněženka
O sněžence se vám rozhodl sepsat báseň i pan Felix Stone. -*- První jarní květina je na světě, Ví o ní každý na naší planetě. Bílá malá osamocená je tady, vystrkuje ze země své vnady. Roste sama někdy ve skupině, objeví se na jaře první na krtině. I krtek se diví co se to zase děje, krásné počasí na nás zase pěje. Slunce s větrem smíchané, květiny jsou do chumlu smotané. Také je tu jeden film se sněženkou, ten kde machři umlátí Vikiho peněženkou.
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
