Jarní drabble
Sérii jarních drabblů si pro vás připravil pan Gregory Silvestr Werner. Společně s ním se například dozvíte, kde se vzala aktuální kolejní ředitelka zelené koleje… -*- Kde se vzala Veronica Narcissa Williamsová Byla jednou jedna narciska, která rostla vedle vody. Celý den se mohla dívat jen na sebe, ale to se jí nelíbilo, chtěla rozdávat radost, učit se a učit jiné, místo toho mohla jen koukat na svůj odraz. Jak byla smutná, začala vadnou. Už to vypadalo, že uvadne úplně, nevěděla ale, že jí vidí Nemesis. Jak tak na ní Nemesis koukala, bylo jí mladé narcisky líto, přišla jí výjimečná, ne jako ostatní narcisky, tak jí proměnila v dívku. Tato dívka se dostala do školy v Bradavicích, kde pilně studovala a dnes tam nejen učí, ale stala se i ředitelkou...
Klíčovou dírkou
Naposledy se podívejme se slečnou Talia klíčovou dírkou a užijme si poslední jarní báseň. -*- Taky už čekáte, kdepak to jaro je, a dřímá ve vás, kapička naděje, že sníh nás opustil, a že už nebude, možná tak na horách, chvíli si pobude. I já se dívám, jaro vyhlížím, pupeny na stromech, s láskou si prohlížím. Pohladím sněženku, narcis i macešku, nic proti zimě, to je jen ke dnešku. Že nejde dočkat se, zpívat se touží, všichni to cítí, jak jaro krouží, všemi směry, a všude okolo, na řadu přichází pro jaro sólo. A ptáci ve větvích, nádherně zpívají, létají kolem, hnízdečka stavějí. Do hnízd pak nakladou, vajíčka malá, a u nich ptačí, maminka zůstala. V zahradách, na loukách, všude to kvete, barvy i vůně, všude tu najdete. S úsměvem milým, vítáme jaro, kéž by tu...
Sněženky
Sněženka je první kvítek, který vás zaujme v jarní zahradě. A o sněžence vám sepsala drabble slečna Enselis. -*- „Mami, ale mně se ještě nechce vstávat,“ ozvalo se jednoho chladného rána z trávníku. „Jen pěkně alou ven, už je čas,“ zazněla odpověď. V parku se na mnoha místech ještě držely zbytky sněhu, ale tam, kam sluneční paprsky dosahovaly nejvíce, se pomalu z trávy zvedaly drobné bílé hlavičky sněženek. „Proč musíme jaro oznamovat my? Proč to nemůže udělat třeba strejda Narcis?“ zakňoural hlásek u země. „Strejda Narcis?“ zasmála se největší sněženka, „Ten zimomřivec si počká, až po sněhu nebudou ani památky a slunce začne víc hřát. Rozhlásit všem, že nastává jaro, je od nepaměti naše práce. Tak šup z...
Sněženka
O sněžence se vám rozhodl sepsat báseň i pan Felix Stone. -*- První jarní květina je na světě, Ví o ní každý na naší planetě. Bílá malá osamocená je tady, vystrkuje ze země své vnady. Roste sama někdy ve skupině, objeví se na jaře první na krtině. I krtek se diví co se to zase děje, krásné počasí na nás zase pěje. Slunce s větrem smíchané, květiny jsou do chumlu smotané. Také je tu jeden film se sněženkou, ten kde machři umlátí Vikiho peněženkou.
Zima se nevzdává
Slečna Ema Talia do klíčové dírky nakoukla víckrát. A zde je další báseň, kterou pro vás sepsala. -*- Královnou zima bývá, bílý plášť na sobě mívá, jak nerada se vzdává, a to není dobrá zpráva. Jaro už cítit, všude je, ve vzduchu cítit lze, nesmírná naděje. To jaro bojuje, o své místo, tak dávej pozor, přichází na jisto. A tam pod lesem, maličká kouká, sněženka ztracená, sněhem se potlouká. Nevzdá se, kvíteček něžný, proto své jméno má, je tedy sněžný. A vedle kvete si, rudý tulipán, všude to voní, jak sladký marcipán. Jaro tu hraje, vůní i barvami, a právě prochází zimními branami. Již paní zima, předává žezlo, a dítě na saních, naposled svezlo, se z kopce dolů, sníh nám už taje, a jaro nádherné, vzduchem již...
Pojďte snít
Lov bobříků zaujal i slečnu Betrii. I ta se rozhodla začít lov bobříkem sta chvil. -*- Zasněžené pláně lákají k zimním hrátkám. Děti skotačí, staví sněhuláky. Na kopci čilý ruch prozrazuje radost. Sáňky, boby i lyže protínají vyježděné stopy. Červené tváře jsou otiskem mrazivého větru, avšak ani ten radostnou atmosféru nezkazí. I brekot dítěte, které upadlo, patří k této zimní pohádce. Pojďte snít spolu s nimi.
O Angelině a hříběti
Slečna Rogerina se vrátila k lovu bobříků a podařilo se jí ulovit bobříka spánku pohádkou o Angelině a hříběti. -*- Angelina Burkesová, osmiletá žákyně základní školy, stála 2. července na místním hřbitově a pokládala nádherné květiny na náhrobní kámen své matky. Byl to už rok, co spolu byly na jedné výpravě. Maminka pracovala u policie a měla za úkol zastavovat nebezpečné zločince. Angelina jí často pomáhala, protože byla šikovná a na svůj věk rozumná. Jeden z mužů byl ale silnější než maminka. Její dcera se stihla schovat, ale i tak byla očitým svědkem toho, jak odpadlík společnosti na maminku použil vystřelil. Nikdo už jí nedokázal pomoci. Teď jí nezbývalo nic jiného, než otřít si slzy a vydat se domů za tatínkem. Po cestě že hřbitova si vždycky potřebovala...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
