O dívce, která neměla ráda knihy
O příběh sepsaný v rámci předmětu Literární seminář se s vámi rozhodla podělit slečna Freya Revees. -*- Zbytečná budova. To říkávala Zoya pokaždé, když prošla kolem městské knihovny. Někdy před ní sedávala celé hodiny a sledovala lidi, jak vchází dovnitř nebo vychází ven. Nechápala, co uvnitř dělají. Co v knihách hledají? ptávala se sama sebe. Zoya se obecně ráda toulala městem. Doma ji nic nečekalo. Rodiče často nebyli doma, a být sama v prázdném bytě bylo depresivnější, než se sama toulat městem. Večer vždy rodičům popisovala, co vše viděla ve výlohách obchodů, a co vše by si přála koupit. „Víš, že to nejde,“ odpovídala Zoye pokaždé máma. A tak se Zoya uzavírala stále více do sebe a své tužby si ukládala hluboko do svého srdce. Kdykoli pak seděla u sebe...
Z úcty k tradici
Druhá báseň z pera slečny Olivie je tu pro vás. -*- Tohle ráno voní po posledním sněhu a kávě a ani dnes nezapomínáš na něhu, tak hravě uzmeš mi peřinu – jediným hmatem – pak vyplatíš mě vrbovým prutem, prý z úcty k tradici. Tradiční ženy nekřičí, jen chtějí básničku tu o pravou o jaru, slepičce a vajíčku. Tak recituješ s úsměvem já si říkám „Čert to vem…“ Stejně ti trochu pohrozím, líbnu tě lehce, pak vstanu, ač k smrti se mi nechce. A ještě v pyžamu, nečesané vlasy dám ti onu kraslici, zástupkyni krásy. Opět, z úcty k tradici, vyrážíš na cestu, já zase k řasence, civilizačnímu gestu. A v té kraslici, jako bych se celá dala prázdná uvnitř, navrch gala. Křehká, křehká...
Popelkám
Čítárna má tu čest představit vám novou autorku – slečnu Olivii Wines – která se rozhodla podělit se s vámi o své básně. První z nich si můžete přečíst níže. -*-Sliby jsou těžké a těžce se nosí jako boty co nesedí a tak tlačí. A sundat nelze je, (ach nejde!) Tak čekáme, co z toho vzejde. A na ty boty nazouváme další a divíme se, že špatně se tančí. Prsty jak baletky do krve – nemohli jsme to splnit – tehdy poprvé? A ty promlčené přísahy – kolik by stálo odvahy vzpomenou si na všechny! A možná proto – slečny diví se – že nesedí jim Popelčiny...
Nihilistická
Mezi díly k vydání se objevila i báseň od anonymního autora, která nutí k zamyšlení… -*- Odplavat, rozpustit se, zmizet pryč, daleko, do nikam a všude nebýt, nedýchat, nevnímat únavu, smutek a tu nudu a otrávenost ze sebe sama tak nudně nudná dospělá jak ten nejdelší sen a ne a ne se z něj probudit až to bolí, ta snaha o pocit že ještě žiju, o procitnutí a nikdy, už neusnout protože kdo mě probudí příště?
Sen o otci
V průběhu léta se slečně Rogerin podařilo ulovit bobříka veršů. A vy si jej nyní můžete přečíst. -*- Zavírám oči, usínám. Pohlcuje mě tma, něco však vnímám. Jsem a nejsem doma. Přicházím do kuchyně, tam táta u stolu sedí. Šeptá zas jaká jsem svině. Že to bolí, bohové vědí. Teprve když odcházím, dojde mi ta skutečnost. za mrtvým se ohlížím, je to velká podivnost. Táta zemřel a už tu není, nenadává mi a nemučí, v mysli mi však ta slova zní a to, že tu není, zas mě mučí. Je strašné pravdu znát – že za život si tak zvykneme, že nemuset se každý den bát je to, co už asi...
* Strážce – vyhodnocení *
Léto je za námi a s ním skončila i akce, pro čítárnu vskutku netypická. Čítárna se pro letní prázdniny spojila s redakcí Lví tlapou a vy jste se mohli pokusit o obnovu kouzla Strážce. Pokud jste nebyli ve Velké síni, kde došlo k vyhlášení, níže se dozvíte vše podstatné. Samotná akce započala 14. 6. 2022 ve Velké síni, když došlo k rozbití sochy, kterou jsme všichni vlastně už vůbec nevnímali. Došlo k rozbití Strážce a v čítárně jste se v prologu mohli dozvědět, že se jedná o ochranné kouzlo hradu a bez Strážce hrozí hradu nebezpečí. Další informace o samotné soutěži jste pak mohli dohledat 20. 6. 2022 v časopisu Lví tlapou. Před účastníky letní akce čekalo osm kol a osm různých druhů vypracování úkolů, a to: Drabble nebo double drabble Nakreslit obrázek Vyfotit...
* Strážce – epilog *
* Nalistovat začátek příběhu * Jak nepozorovaně přišli, tak i odešli. Nikdo ze čtveřice si nedokázal vzpomenout, kdy se s rodinou chránící kouzlo rozloučili, ani kterým směrem odešli. „Kouzlo by mělo být vyřčeno tam, kde chceme, aby Strážce stál. Od něj se pak vymezí ochranný prostor,“ pronesla Anseiola zatímco pomalu stoupali ke skále. „Na té plošině to bude asi nejlepší,“ zamyslela se Sefrenie. „Rozhodně, je to úžasné místo a má takové zvláštní kouzlo,“ usmál se Ashante. „Takže z toho uděláme místo, kde se budou všichni scházet bez ohledu na to, do které koleje je zařadíme?“ navrhl Albus a všichni souhlasili. Když konečně vystoupali na místo, obrátil se Albus k Sefrenii. Společně pronesli první kouzlo, kterým plošinu proměnili. Kameny kolem se...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
