Óda na dobrou náladu
Autor: Mariela Rosalie Amorfereová Žít a dávat vůli jiným, obklopovat sebe kvítím. Dobré náladě Mesiášem být, rozdávat ten vnitřní klid. Milovat či milován býti, světlem života jiným býti, jasně a krásně svítit. Rozzářit jiným celý svět. Ódu na radost všem kolem pět. Hýřit smíchem, dobrou náladou, sledovat smutné, jak se sklopenou hlavou jdou. Nenechat okolí své trápit se, zkrátka jít a zkalit se. To ujet mi muselo, Slovo se tam hodilo. Omamné snad látky jíst? To už radši obrať list. Zkrátka radost rozdávej a odradit se nenechej. Štěstí je tak krásná věc a to není pouhý...
Rozhodnutí
Přišlo to jako nápad. Nevinný nápad na uvolnění od každodenních strastí. Jenže se všechno zvrtlo a život Abigal Konperové se přetočil. Příběh o dívce, která udělala špatné rozhodnutí. Byla tma. Brzo ráno, opravdu brzy. Vstala z postele, aby se nasnídala a nerušila tím svou matku. Samozřejmě, při otevření lednice na ni vykouklo pár kusů plesnivého sýra a tvrdý rohlík. Zavřela tedy lednici a odešla pryč. Sedla si na postel a čekala. A pak, úplně znenadání, ji něco napadlo. Bylo to hrozivé, bláznivé a … Věděla, že nedělá dobře. Věděla, že toho bude litovat. I přes to se začala balit. Měla svoji školní aktovku a pár věcí. Do aktovky naházela knihu, všechny svoje úspory, které stejně moc nečinily, pár kousků oblečení a jídlo. Zavřela aktovku a přešla ke dveřím....
V hlubinách temna – 1. kapitola
Už se vám někdy stalo, že… že jste se ocitli jinde? V jiném světě? Mně ano. Možná to zní zvláštně, možná ne. Nevím. Co ale dobře vím, je, že byl podzim a studené uličky se schovávaly za popadaným listím. Chladné pouliční lampy svítily mihotavým světlem a alespoň trochu rozrážely neprůstřelnou tmu. Ulice zely prázdnotou, jen čas od času zafoukal vítr a rozfoukal zametené kupy listí do všech stran. To vše jsem viděla. Seděla jsem na lavičce a znova si v hlavě probírala dnešní události. Přála jsem si zmizet ze světa. Kolikrát jsem matce říkala, aby do zdejšího lesa nechodila? Nyní v ruce svírám zmuchlaný leták s její fotkou. „Olívie Brooksová,“ čtu si, „byla naposledy viděna na cestě do zdejšího lesíka, od té doby pohřešována. Vyhlášeno pátrání.“ Nebylo to poprvé,...
Strašidelný pokoj
Přišla jsem domů, Tam je jedna místnost, Před oknem pár stromů, Nikde žádná lidskost. Nemá žádný nábytek, Po člověku ani stopy, Dokonce ani dobytek Tu pro žití nemá vlohy. Poslední, co zbylo tady, Jsou louže na zemi A tvou budoucí návštěvou Budou do červené zbarveny.
Kouzelný strom – 2.část
Autor: Amy Sumersová * Hefera se probudila do krásného rána, slunce svítilo skrz listí stromů a lehký vánek proudil do jejího pokoje. Oblékla si letní šaty a běžela do kuchyně, tam na ni čekala již celá rodina. Matka, otec a babička seděli u stolu, Hefera si nandala na talíř pár topinek s máslem a s chutí se do nich zakousla. Byly nasáklé máslem a křupavé. Dojedla a rozeběhla se ven. Slunce jí zářilo do rozpuštěných vlasů, běhala bosa po trávě a smála se. Upadla do trávy a zvláštní světlo ji ozářilo, bylo to již pět let od tajemného světla, dívce bylo patnáct let. Následovala opatrně světlo a zastavila se na okraji lesa. Zadívala se do lesa, z křoví koukaly zelené oči, byl to vlk, koukal přímo na ni. Hefera necítila strach, nýbrž přátelství a pochopení, vlk se na...
Světlo Vánoc
Autor: Liana Donough Světlo svící, zapálených za okny domů, osvětlovalo zasněžené chodníky. Sněhové vločky dopadaly na zem něžně a tiše, tlumily i dopady kočičích tlapek, když černý kocour proběhl uličkou do pootevřených dveří jednoho z domů, odkud se, stejně jako z těch ostatních, ozývalo dětské štěbetání, dětský smích. Pozoroval tu zář z oken, sedě pod jedním z nich. Jak moc byl tenhle vánoční čas krásný, jak moc byly ulice provoněné skořicí a pomerančem, tak mu tohle roční období vadilo. Vadil mu pohled na rozzářená očka malých dětí, těch dětí, které čas od času vyhlédly z oken ven, aby užasle pozorovaly sníh. Občas i vyběhly ze dveří, poskakovaly v chumelenici a chytaly do dlaní vločky, ale když přestávaly v chladnoucích dlaních tát, schovávaly se děti opět...
Nestvůry
Autor: Anonymní Příběh je o muži, který žil spokojený život. Jednou ale přišly nestvůry a odvedly ho. Onen muž později zjistí tajemství o těchto nestvůrách. Příběh je v Ichformě. Na jedné planetce, jejíž jméno si nepamatuji úplně přesně, bydlela jedna milá dívka. Onu dívku si pamatuji, protože jsem s ní na té planetce bydlel. Její překrásné vlasy, jež měly barvu zapadajícího slunce, mě každé ráno šimraly na obličeji. Její spanilá tvář se na mě vždy usmívala. Bylo to kouzelné, ale co se mohlo pokazit, pokazilo se. Navštívili nás Oni. Nikdo neví, kdo jsou, ale všichni ví, co dělají – navštěvují obydlená místa, vše, co mohou, zničí a vždy si někoho odvedou s sebou. Bál jsem se o ni, tak moc jsem se o ni bál. Chtěli si vzít ji, ale já je nenechal. Bránil jsem ji...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
