Ohnivá báseň od Indris
Ohnivá báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Živel jsi starý, staletí znám, lidem dlouho odpírán, za bouře zrozen, na zem dán, dobrý sluha, špatný pán. Místnosti temné osvětlíš, tma musí hledat jinou skrýš, z jisker se plamen vykřeše, k naší velké potěše. Barvy různé oblékáš, rudou se žlutou protkáváš, tu přidáš odstín nachové, jíž zdobili se králové. K nebi již stoupá šedý dým, z něj budoucnost ti vyvěštím, nad hlavou hvězdy zazáří, až oči divem přechází. Redakční úpravy provedla Helenia...
Z deníku Vendelíny Výstřednice
Ohnivá báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Nad krajem tma se snáší, všechno světlo odtud plaší, však jedno místo osvětlené, zcela lidmi přehuštěné. Uprostřed náměstí hranice, na ní snad nějaká světice oblečená v černém hávu, neslyší pod sebou tu vřavu. Oči mám zavřené, nevnímám hlasy, nikdo tu netuší, co stane se asi, chci si užít tuhle chvíli, energii do žil mi vlili, zbožňuju ohně záři, zbožňuju, jak plameny se tváří, když olizují moje tělo, dítě ve mně by ještě chtělo hrát si s tím rudým míčem, ne, pro mne oheň není kýčem, já jsem jeho věrná kráska, nás pojí nekonečná láska. Před hranicí diváci křičí a plameny po těle jen syčí, když nastává okamžik ryzí, ta dívka najednou mizí. Redakční úpravy provedla Helenia...
Oheň z pohledu nudlovouse
Ohnivé drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Oheň z pohledu nudlovouse. „Oheň, toť zapeklitá věc. Onehdá jsem vařil nudle. Normálně jsem křísl křesadlem a odletěla jiskra. Do mých krásných vousů. Tak jsem se ji snažil zaplácnout, aby mi je nespálila. Když tu jsem uslyšel chichotání. Kouknu se líp a ona je ta jiskra snad živá.“ „A byla?“ „Nu jo, byla. A ještě pořád je. Koukněte tudlenc do kamen. Má tam zařízený útulný pokojíček. Já jí tam přidávám dříví a ona mi pomáhá vařit ty nudle.“ „Jé, ta je hezká. A můžu si šáhnout? ……… Aúúúú!“ A z toho plyne ponaučení: když budete sahat na oheň, spálíte si prsty. Redakční úpravy provedla Helenia...
Můj přítel, můj pán: Hrůzný Dracula
Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Vyprávění o jednom z hrůzných činů valašského knížete tak, jak ho vnímal sám Vladův nejlepší přítel. „Vlade,“ oslovil jsem svého dávného přítele, nyní ke všemu mého knížete, když mi po zaklepání dovolil vstoupit do síně. „Ione,“ řekl nakonec klidným, ale zvučným a burácivým hlasem, pomalu ke mně došel a položil mi přátelsky ruku na rameno. „Co potřebuješ?“ „Potřebují tě. Zase někoho napadli. Jen žebračka, ale pořád je to další přepadení. Žádají tě, abys s tím něco udělal.“ Povzdychl si. „Udělám. Vyřiď jim, že to promyslím a viníka brzy stihne trest.“ Přikývl jsem a otočil jsem se zpět ke dveřím. „Ione?“ Zastavil jsem se a ohlédl. „Ano?“ „Přijď za mnou večer. Zahrajeme si šachy. Už dlouho jsme je nehráli. Chybí...
Smrťákův těžký život 2. – Probuzení
Celou noc mě pronásledoval takový zvláštní sen. Když jsme se dnes s mamkou vracely ze společných nákupů, měly jsme nehodu. Na křižovatce do nás plnou rychlostí naboural kamion a prudký náraz nás smetl až do vedlejšího příkopu. Ta bouračka byla strašlivá. Zdálo se mi o tom, jak se s námi auto několikrát přetočilo. Také si živě vybavuji kvílení brzd, děsivé skřípání, když se naše stará škodovka mačkala do kulaté krychle. Bolelo mě celé tělo. „Ještě, že to byl jen špatný sen,“ pomyslela jsem si, když jsem se probudila. Oči jsem nechávala zavřené, ale jak jsem procitala, něco se mi nezdálo. Zhluboka jsem se nadechla a snažila jsem se rozeznat vůně kolem sebe. To, co jsem cítila, bylo silně znepokojující. Desinfekce. Jak jsem si spojila svou noční můru a ten pach...
Booth – část 1.
Od autorky: Příběh o čtyřčlenné rodince a jejich trablech. A že jich je celkem dost, vzhledem k tomu, že nejsou tak úplně lidé. Věřím, že můj vítězný mančaft, ve složení Ethan – emočně nevyzrálý otec, Mary – trpělivá matka, Jacob – naivní snílek, a Freya – arogantní slepička, si získá srdce čtenářů Sub Salix. Úvod je možná kapánek sladší, ale každý v tom životě potřebujeme aspoň trochu lásky… Uff. To byla dřina. Ale stálo to za to. Poodešla jsem ještě pár kroků dál a podívala se na svůj dům, který je už patnáct let mým domovem. Vypadá jako chaloupka z pohádky. Lehce akvamarínové zdi porostlé popínavými růžemi, dvě lípy a mezi nimi lavička, zahrádka plná květin. Slunečnice, tulipány, lilie. Ani gladioly nejsou výjimkou. „Ahoj,...
Smrťákův těžký život 1. – Nový smysl
Být smrťákem není žádná legrace. Váže vás temná přísaha, jejíž porušení s sebou nese mnohé následky. I přes to se ale někdy stane něco, co vaše rozhodnutí náhle změní… Odpočíval jsem, znaven, ve své temné jeskyni, když mě z rozjímání náhle vyrušil hlasitý, bzučivý zvuk. Ten odporně známý tón mohl patřit jedinému předmětu – totiž mému budíku – a znamená jediné. Volají mne do práce. Se smířlivým povzdechnutím jsem vstal, přehodil přes sebe svůj černočerný plášť a tvář jsem zahalil do hluboké kápě. Má tisová hůl, která se mi za ta léta služby stala věrnou společnicí, už na mě čekala opřená u dveří. Když jsem ji vzal do své chladné kostnaté ruky, cítil jsem, jak se zřetelně chvěje a vede mě k cíli. Před námi je další úkol. Moc dobře jsem věděl, co se děje....
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
