* Čtvrté adventní zastavení *
Pomalu ale jistě se blížila poslední adventní neděle. Mráz maloval na okna nádherné obrazy a po dlouhé době se na zemi leskl bělostný sníh. Procházela se ulicemi města a nasávala atmosféru blížících se Vánoc. Když se zastavila u stánku se jmelím, vzpomněla si na kamarádky. Co takhle se zítra sejít? Trhy, svařák, pokec? poslala zpráva na hromadný chat. Nečekala, že by to vyšlo. Vždyť každá bydlela v jiném městě. Obratem jí ale přišly souhlasné odpovědi. S radostí, že je obě po dlouhé době uvidí, domluvila detaily, koupila dva trsy jmelí a vyrazila domů. Ráno si, když spěchala na vlak, prozpěvovala Vánoční melodie. Když vystoupila na nádraží a došla na místo, kde se měly sejít, musela se začít smát. Všechny tři měly v ruce dva trsy jmelí. S úsměvem od ucha k uchu...
* Třetí adventní zastavení *
Neděle neměla ráda, vždy jí připomínaly, že druhý den již bude muset do práce. Navíc se jí doma hromadila práce. Bylo třeba uklidit, vše nazdobit, a ještě o víkendu nafotit dva malé skřítky. Všeho tedy víc než dost. V hlavě si sumírovala plán, co vše ještě bude muset zařídit, když tu jí zapípal mobil. Myslela si, že jí píše kolegyně, zda má vzít do práce mléko, a tak se k němu příliš nehrnula. Po půl hodince však už koukala na fotku kamarádčina chlapa, jak zapaluje dvě adventní svíčky. Uchechtla se u toho a odepsala. Snad nevyhoříte, když jsi to dala na starost jemu. Neboj, po chvilce to hned zase zhasnul, taky si nevěřil. Tak si užijte zbytek dne! Odložila mobil a šla se nachystat na další den. Ani nevěděla jak a najednou celý týden utekl, aniž by se cokoliv...
* Druhé adventní zastavení *
Z hektického odpoledne ji vytrhla příchozí zpráva. Otevřela na mobilu fotku na pár chvil na všechen shon zapomněla. Stačilo tak málo – pohled na první adventní plamínek – a na tváři se jí rozlil úsměv. Vypadá úžasně. Až ti závidím, že si můžeš tvořit vlastní věnec, odepsala. A popálit si u toho prsty… Tobě ho zase kupuje manžel. Víš co by za to ženské daly? 😀 Máš recht! Beru stížnost zpátky. Hezkou adventní neděli. Ačkoliv měla po zbytek dne stále dost věcí na práci, najednou jí přišlo, že zvládá vše v absolutní pohodě. Tato pohoda ji provázela i po celý týden. A to i přes hromady naléhavé práce, která se vynořila kdo ví odkud, a nastydnutí, které ji dostihlo hned v úterý. V neděli pak seděla na gauči s kapesníkem v jedné ruce, hrnkem horké čokolády v...
* První adventní zastavení *
Bylo to jako před měsícem, a už jsou tady zase? Vánoce? Kdy? Jak se to stalo? Jaro i léto mi uniklo mezi prsty a je tu zima. Už zase čistíme auta od mrazu a nerozumíme mu, že nám jen radostně maluje obrázky na skla. Neskutečné, jak ten čas letí. A jako každý rok, i tento si říkám, letos to bude klidnější, pohodovější! A výsledek je samozřejmě opačný. Ne, nestěžuji si, kdepak. Ale člověk neví co dřív! Nakoupit dárky, péct cukroví, v mezičase umýt okna, vyčistit každý kousek domu, vydrbat koberce, všechno se musí lesknout! A do toho služby, inu jako každý rok, i letos máme nemocenské a táhneme služby jak se dá. Kdy mám upéct cukroví? Kdy to všechno mám stihnout? A musím to stihnout? Neuklízím přeci celý rok? Rychlým krokem jsem se prodírala městem. A najednou jsem...
Úplňková noc
Moji milovaní čtenáři a autoři, potřetí mi bylo ctí uspořádat pro vás výzvu a potřetí jste mne nezklamali! Podařilo se vám sepsat strašidelný příběh, ze kterého až běhá mráz po zádech. Ač byl čas neúprosný, většině z přihlášených autorů se podařilo sepsat své pokračování a v jedenácti lidech dokončit příběh o rovných 1800 slovech a získali v rámci UNC krásné druhé místo v kategorii Umělecký počin roku. Doufám, že se vám bude líbit. Už vás nebudu zdržovat od čtení. Vaše Vrba. -*- Ten les tam stál tisíce let a dlouhá staletí do něj žádný člověk nevkročil. Možná je odrazoval už sám název – Les prokletých. Možná to byly obrovské pavučiny s průměrem několika metrů, které bylo dobře vidět už od kraje lesa. Možná jim stačilo jen slyšet skřípění stromů. Nejhorší to ale...
Cihla
O příběh sepsaný v rámci Literárního semináře, se s vámi rozhodl podělit pan Nebelbrach Mechacha. -*- „Co to máš za cihlu!?“ rozesmála se Katka. „Neutrhne ti kabelku, když ji dáš dovnitř? To je strašné.“ „Však se říká, že nejblbější jdou na zedníka,“ přisadila si Marie. „Nechte ji,“ zastal se Lucky Martin, „ona za to nemůže.“ „To ne,“ pokračovala Marie, „jaká se narodila, taková je.“ „Kašli na ně,“ obrátil se soused na Lucku, které vstoupily do očí slzy. Vděčně na něj kývla, ale pak cítila, že nezadrží pláč, tak raději rychle utekla na záchod. Nejraději by svůj mobil hodila do mísy. Byl to starý typ, obrovský, s velkou anténou. Táta jí ho dal k narozeninám. Koupil ho v bazaru. Na dražší neměl, protože… Protože, jak věděl Martin a Lucie mu byla vděčná, že to...
Zelení oranžovým
Krátká povídka popisuje, jak vypadal pro jednu ze slečen zatím nejdůležitější den na Bradavickém hradě, a co mu předcházelo. Dílo je údajně z velké části fantazie, takže jakákoliv podobnost se skutečnými postavami je čistě náhodná. 45 dní před dnem D Chodbou se rozléhaly kroky. Ačkoliv se děvčata snažila sebevíc, jejich chůze prostě byla slyšet. Vládla temná noc a ony se plížily dlouhou tmavou chodbou osvětlenou pouze svícemi v malých lucernách. Celý hrad tiše spal, a tak se pleskání bosých nohou na ohromných dlaždicích nedalo skrýt. „Opravdu si myslíš, že je to dobrý nápad? Co když se vyděsí a utečou?“ zeptala se Loch, oblečená pouze v noční košili, přes kterou narychlo natáhla dlouhý vytahaný svetr. „Jistě, že je to dobrý nápad,“ odsekla Mia. „Jestli se vyděsí,...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
