Ztracená důvěra
Šestnáctý díl sepsaný na téma Kapitální úlovek. * „Ani netušíš, bratříčku, jak bylo jednoduché sebrat tu kroniku. Stačilo si hrát na tebe. Město rozdíl nepoznalo,“ rozesmál se. Vypravěč stál mlčky. Po staletích ztratil víru v sebe sama. Zklamal. Nedokázal ochránit své milované město. „Myslel jsem si, že získání kroniky bude pro mě tím největším úspěchem. Ale tohle je mnohem lepší,“ pronesl vesele, došel k Salix a uchopil ji za bradu. Vypravěč se po něm ohnal a donutil ho vrbovou dívku pustit. „Podívej se, bratříčku. Tohle je mé největší vítězství. Ztráta důvěry té, která k tobě vzhlížela.“ Vypravěč pohlédl na Salix. Bojovala. Odmítala uvěřit. Přesto hnědla. Jeho vinou umírala. Redakční úpravy provedla Helenia...
Podzimní ráno od Any
Příspěvek do soutěže Ranní drabble. * Podzim je jediná část roku, kdy mě ta rána zabíjí o trochu méně. Tedy, mé pozdní rána, před osmou mě nikdo mimo byt nevidí. Ranní chlad je ideální záminka připravit si kafe na cestu. K mudlovské přepravě to mám necelých deset minut. Tak akorát, abych si užila ranního chladu, ale ne moc, abych umrzla. Nejkrásnější rána jsou teď. Listí ještě šustí pod nohama, sice má člověk šátek kolem krku, ale taky sluneční brýle, protože to žlutý ještě statečně svítí. Koukám se pod nohy a na bláznivou růžovou barvu laku na nehty, která v kombinaci s modrým hrnek vytváří ranní pohodu. Vydáno v původním znění bez...
Podzimní vrbové lístky II.
V závanech sychravého větru se k zemi snáší jeden zežloutlý list za druhým… Ani vrba není ušetřena podzimu a pomalu stahuje své síly dolů, do kořenů, a chystá se na zimu. Společnými silami hradních básníků se však podařilo zakouzlit a s pomocí magie udržet barevné lístky ještě chvíli na větvích. Ponořte se do atmosféry podzimních haiku… Za oknem chladno. V pokoji pijí hosté červené víno. – Nebelbrach Mechacha Stříbrné hřbety Nad hladinou se kroutí Smutek rybářů – Phillipa O Connel První mrazíky ojíněné větvičky jabloní v sadu – Sally-Ann Olson Léto už zmírá s krvavou šíjí stromů ve větru času – Siny de Sorrow Listí na stromech Tvoří krásnou mozaiku Mně se tak líbí – Lee Baker Podzimní ráno dešťové kapky na skle tvoří...
Nenávistí napříč stoletími! Jak vznikla?
Patnáctý díl sepsaný na bonusové téma Rozhovor: Kozel zahradníkem. * Vypravěči, jak jste mohl tajit pravdu o jeho původu? Vypravěč: Protože již dávno není mým bratrem. A co na to říkáte vy? Bezejmenný: Krev se nezapře. Co se vlastně mezi vámi stalo? Vypravěč: Objevili jsme tajné město a viděli budoucnost. Bezejmenný: Budoucnost plnou pokrytců. Co tím myslíte? Bezejmenný: V kronice je jméno každé významné osoby. Ale ani řádka o nás! Zničíte město, protože neznáme vaše jméno? Bezejmenný: Ve jméně je ukryt život. Pokud jsem neexistoval já, nebudete ani vy. Vy mu to dovolíte, Vypravěči? Vypravěč: Nikdy! Město si mě zvolilo za ochránce. Bezejmenný: Hůř si vybrat nemohlo. Zaslouží si zaniknout! Redakční úpravy provedla Helenia...
Podzimní ráno od Eleonory
Příspěvek do soutěže Ranní drabble. * Je časné podzimní ráno. Procházím ulicí za matného svitu lamp. Dívám se na nebe, na hvězdy, které pomalu mizí s tím, jak ubývá tmy. Všude kolem je nádherné ticho. Ze stromů padá pestrobarevné listí a trávník pokrývají malé kapičky rosy. Není kam pospíchat, dnes jsem tu dříve než jindy. Přes silnici běží mourovatá kočka, na chvíli se zastavím. S obdivem pozoruji její ladné pohyby. Město se pomalu začíná probouzet k životu, v oknech se objevují světla a vzduch se zdá být méně chladným. Pomalu jdu směrem ke škole. Po chvíli zhasnou lampy. Na obzoru se objeví růžová záře – východ slunce… Vydáno v původním znění bez...
Podzimní vrbové lístky I.
V závanech ledového větru se k zemi snáší jeden zežloutlý list za druhým… Ani vrba není ušetřena podzimu a pomalu stahuje své síly dolů, do kořenů, a chystá se na zimu. Společnými silami hradních básníků se však podařilo zakouzlit a s pomocí magie udržet barevné lístky ještě chvíli na větvích. Ponořte se do atmosféry podzimních haiku… Sychravý počas Řádí na zahradě tvé Podzim hlásí se – Aya Watanabe Červené listí vydává se na cestu do teplých krajů – Sally-Ann Olson Ledové kapky chladně kloužou po tváři. Zlodějky tepla. – Beteramis Athenodoros Déšť cesty myje Vrbu vítr česává Každý doma je – Aya Watanabe Listí už padá červi se v zemi svíjí a dlouhá je noc – Siny de Sorrow Barva za barvou koruny něžně kryje. Krása v každé...
Životní cesta
Čtrnáctý díl sepsaný na téma Mrtví můžou, živí musí. * Stáli proti sobě. Stejní a přesto jiní. Jeden chtěl přinést městu smrt. Druhý dal městu celý svůj život. Protivníci. Nepřátelé. Bratři. Stáli a nemuseli říct jediného slova, aby si rozuměli. Minulost jim oběma stále připomínala den, kdy se zpřetrhalo jejich bratrské pouto. Den, kdy jeden z nich zahodil své jméno na zem a zadupal jej do prachu. Den, kdy si jeden vybral zkázu a smrt. Mohl dělat cokoliv. Neměl žádné zábrany. Když jdete cestou mrtvých, můžete cokoliv. A tak se druhý stal ochráncem města. Bránil jeho život všemi dostupnými prostředky. Navěky stál na cestě živých. Neměl na výběr. Prostě musel. Redakční úpravy provedla Helenia...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
