Psaní pro Mischel Binghum
Věnuje Any Dawson * Ať slunce svítí! Pod vrbou leží malá žlutá krabička s velkou mašlí, uvnitř se skrývá kousek vrbového proutku s magickou mocí. Slečno, vy jste takové neuvěřitelné sluníčko, které prozáří hrad i když potichu sedíte někde v koutku. Dávkujete svá milá slovenská slova, kreativní vypracování a svoji sluníčkovost tak, že nám pravidelně zlepšujete pobyt na hradě. Rozhodla jsem se dát vám kousek magického vrbového proutku, kdyby náhodou se na obzoru objevil ošklivý mrak, který by chtěl vaše paprsky zakrýt, proutek si poradí a mrak zažene. Garance nebe bez mraků! Přeju vám ty nejkouzelnější Vánoce, hlavně hodně klidu, zdraví, lásky a splnění všech vašich...
Psaní pro všechny romantické duše
Věnuje Ewenlia Lerche * Pod rúškom Vianoc … Zatancuj si so mnoupod kopcom snehupod vŕbou…obdarená hŕboutepla a Vianocpocítiš nehu.Krok za krokompomaly učímerozlievať tokommelódu zimyšťastne si mlčímei my…Tanec nás spojívianočné koledypíšeme v zbrojido tanca…budeme svojipod rúškom Vianochviezdy to netajacez deň i na noclen ty...
Psaní pro Zpytlehněva Zďáblíkova
Věnuje Indris Elwinor… Následující báseň věnuji Zpytlehněvovi, protože je skvělý a bez něj by náš hrad byl o mnoho chudší. Ve všech směrech. Krásné Vánoce a hodně galeonů Zpýťo. * Mamonář Zpytlík je chlapec jako květ, druhého takového nezná svět Jinak řečeno, je unikát. Každý by ho spatřil rád. Studium ho příliš nebere, na jiné věci on tu je. Místo psaní úkolů, prodá pomůcky na trhu. Téměř nic nekupuje, „vždyť on přece tak chudý je“. Cokoli najde zpeněží. Vždyť o to tu přece běží. Ponožky si vůbec nemění, z toho jeho odér pramení. Jedno tričko stále nosí, ostatní si drží nosy. Však jeden zájem ještě má, famfrpál hraje, výdrž má. Na koštěti se prohání a pálkou statečně rozhání. V mamonářích stoupá výš, brzy jej na vrcholu uzříš. Copak bude dělat...
Čtvrtá adventní neděle
Historie se opakuje a Vrba by mohla vyprávět. Vždyť aktuální slečna, která se o ni stará s laskavou péčí, je toho strůjcem. To ona může za návrat jedné ze zakladatelek. Návrat, který Vrbě dala před rokem jako vánoční dárek. Vrba se jí za milou péči snažila sama odvděčit. Však svojí výzvou zaujala spisovatele, kteří se nebáli něčeho nového. Ač Vrba doufala, že tím slečně ulehčí, nedokázala si nevšimnout, jak moc toho má její ochránkyně nyní na bedrech. A přestože se letos zdálo, že na Vrbě nepřibudou očarované sněhové vločky, věděla Vrba své. Viděla opět v očích slečny zápal, který u ní milovala. Tušila, že se něco chystá. Nevěděla, o co půjde, ale těšila se. Třeba to má být překvapení i pro ni samotnou… S vědomím, že se blíží Štědrý den, a tušením, že bude...
Třetí adventní neděle
Ohlížení se za minulostí může být smutné. Ale v určitou chvíli si uvědomíte, že už smutnit nechcete, a tak se soustředíte jen na krásné vzpomínky. Příchod další slečny, která si vzala vládu nad čítárnou pod svá ochranná křídla, byl tentokrát plynulý. Ani Vrba sama by nedokázala vybrat lepšího nástupce a s radostí svěřila své vrbové proutky do rukou slečny, která – tak jako všechny předchozí – v začátcích hýřila nápady a nadšením. Společně si užily spoustu krásných chvil a přivítaly na břehu jezera davy čtenářů a spisovatelů. A tak ve chvíli, kdy slečně začaly docházet síly, Vrba nesmutnila. Věděla totiž, že to znamená jediné: novou tvář, novou krev, nové příběhy. Poprvé se tak neloučila s odcházející slečnou smutnými zvadlými proutky. Stála vzpřímená a svými...
Druhá adventní neděle
Vrba nadále setrvávala v nostalgické náladě. Vždyť adventní čas se ke vzpomínání hodí – byť nemusí být vždy veselé. Vzpomínky na odchod jejích zakladatelek bolely stejně jako tehdy. Ale i v tom smutku dokázala Vrba najít něco krásného. Myšlenka na seznámení tehdy ještě se studentkou, která byla nejprve horlivou výpomocí, aby posléze převzala otěže vlády nad čítárnou, vyvolávala ve Vrbě hřejivé pocity. Nová mladá krev přinesla druhou várku nadšení, při kterém se do čítárny přidalo mnoho nových svitků s poezií a prózou. Ale každý z nás máme jen omezené množství energie a i tato slečna začínala postupně mít méně času. A Vrba tak byla ráda za každou volnou minutku, kterou si pro ni slečna dokázala ukrást. Smutek, který prostoupil Vrbu, neměl dlouhého trvání. Zahnal...
První adventní neděle
Celý svět vstoupil do adventního času. Času, který by měl být plný klidu a pohody. Namísto toho lidé spěchali a nikdo si nedokázal najít chvilku času pro sebe. Jen Vrba tu stála s pohledem upřeným k hradním zdem a vzpomínala na ženy, které utvářely její životní cestu. První dvě byly tehdy velmi mladé. Čerstvě oblékly profesorský hábit a byly stále plné elánu a nadšení. Ony dvě založily čítárnu a společně v ní strávily první čtecí Vánoce. Vrba vzpomínala na to, jak se tu pohodlně usadily a daly se do čtení, které prokládaly psaním svých vlastních děl. U toho upíjely horkou čokoládu a smály se tak nakažlivě, že se k nim připojilo mnoho studentů a profesorů. S radostí vzpomínala na ty chvíle a hledala v nich útěchu, když si připadala osamocená. A pak se pod jejími...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
