Starší příspěvky

Báseň do soutěže Podzimní rovnodennost Pod vrbou.

Drabble do soutěže Podzimní rovnodennost Pod vrbou.

Drabble do soutěže Podzimní rovnodennost Pod vrbou.

Povídka do soutěže Podzimní rovnodennost Pod vrbou.

Povídka do soutěže Podzimní rovnodennost Pod vrbou.

Co je přátelství a láska,
když peníze nemám?

Je to pro chudé na oči páska.
Proč život bohatých neznám?

III

„Zbláznila jste se?“ zamračil se na mne. „Víte vůbec, co říkáte? Myslíte si, že je to jednoduché? Myslíte si snad, že když odejdete se mnou a někdo na to přijde, že bude jednoduché se vrátit zpátky? Chcete strávit zbytek svého života jako vyhnanec? Jako já?“

Královna Magdaléna otevřela svoji drahou truhličku s poklady svého života. Pohlížela na všechny ty předměty uvnitř s úsměvem. Prsty se dotkla úlomku vosku. Zdánlivě jen nepořádek, který se tam zatoulal nějakým nedopatřením, ale ne. Přesně věděla, kolik to pro ni znamenalo… Nikdy nezapomene.

Královna seděla v houpacím křesle a pozorovala dovádění svých vnoučat. Byla unavená, hlídání takové divoké smečky jí dalo pěkně zabrat. A nebyla už nejmladší, každým dnem se blížil den jejích 90. narozenin.

Královna natáhla ruku do šperkovnice a s něhou z ní vyndala drobnou brož ve tvaru peříčka. Byla její nejoblíbenější; drobná, leč elegantní a vkusná. Dlouho ji už na sobě ale neměla, měla s ní spojených příliš mnoho smutných vzpomínek. Vzpomínek na svého bratra.