Starší příspěvky

Milí milovníci a příznivci drabbles,

s příchodem měsíce října přichází i šance pro Vás, ukázat, co umíte!

O 5 rokov neskôr...

Magdaléna vzala do ruky porcelánové slůně. Prohlížela si ho často, nikdy ji nepřestávalo fascinovat. Bylo drobounké, nemělo snad ani tři centimetry na výšku, ale co mu chybělo na velikosti, nahrazovalo detailností. Bylo vykreslené mistrovskými tahy drobného štětečku. Magdaléna sice živého slona nikdy neviděla, ale byla si jistá, že vypadá přesně takhle. Slůně bylo drobné a křehké, delikátní a pozoruhodné stejně, jako žena, která ho vyrobila a od které ho dostala.

Magdaléna měla před týdnem 18. narozeniny. V teplém červenci proběhla její oslava v zámeckých zahradách, tančilo se, jedlo a pilo. Všichni byli šťastní a významný den si naplno užívali. Až na Magdalénu. Uvědomovala si, že jakmile dosáhne plnoletosti, bude se muset provdat. Za někoho s královskou krví, samozřejmě... Magdaléna se ale nechtěla vdát za nějakého prince. Ona už svého milého měla. Nebyl však urozeného původu a jejich lásce tak nebylo souzeno.

Zlobila se, tolik se na svou maminku zlobila! Ještě nikdy nečelila takovému ponížení, ještě nikdy netoužila se vzepřít královským tradicím s takovou vervou. Krev v žilách jí žhnula a srdce se bouřilo – vždyť takhle to přece být nemá!

Princezna Magdaléna se hrbila nad vyšíváním a hraběnka Couvierová ji co chvíli napomenula, ať sedí rovně či ať se nehrbí, že si zkřiví záda. Jenže co naplat, vyšívání nebyla zrovna její nejoblíbenější činnost. Vyžadovalo totiž soustředěnou pozornost na jemnou práci a venku krásně svítilo slunce a všechno Magdalénu táhlo ven.

Byl nádherný, vlahý jarní večer. Ze zahrady zaznívaly hlasy slavíků a míchaly se se zvuky vycházejícími z tanečního sálu. Byl teprve počátek jara, ale všechno již dýchalo květinovou atmosférou. Dnes byl velmi významný den. Na královském zámku se konal ples k oslavě šestnáctých narozenin princezny Magdalény.

Dospělá královna Magdaléna zaťukala na bílé, dřevěné dveře své dcery. Bylo to tak dávno, kdy v pokoji bydlela ona sama. Ve svých starých rukou nyní svírala malý, odřený prstýnek.

„Dále,“ ozvalo se z pokoje a Magdaléně se naskytl pohled na její mladé já, na její prvorozenou dcerku. Natáhla k ní ruku, v níž svírala prsten a usmála se. Jako by se vrátil čas a ona nahlédla do minulosti. Vzpomínky na ten okamžik ji provázely živěji, než kdy předtím.

Milí čtenáři, vážení spisovatelé,

drazí návštěvníci čítárny Pod vrbou,
uplynul další měsíc od posledního úplňkového setkání, nastal první podzimní úplněk a já jsem tu opět s několika málo informacemi o tom, co se v čítárně Pod vrbou odehrálo, odehrává a brzy odehraje.

Královna Magdaléna seděla zasněná nad otevřenou šperkovnicí, kterou jí kdysi v útlém dětském věku věnovala její maminka. Hlavou se jí točily nejdůležitější okamžiky jejího života při pohledu na šperky a cennosti. Královnin zrak spočinul první na prstýnku, v němž byl zasazen nádherný rubín, tento prstýnek královně Magdaléně kdysi věnoval její otec k dovršení desátých narozenin. Ne že by do té doby měla málo šperků, jako princezna dostávala neustále nějaké třpytivé dárečky, toto byl ovšem jeden z těch výjimečnějších prstýnků, který opečovávala jako oko v hlavě.