Volnost

Apetit na láskuotrava krves životem na vláskunestonám prve  studium neškodívenku je hnusněrakev se vždy hodíje mi tak teskně  květině listí opadášpína a lidi v klecizemě tak mladáa prolezlá přeci  na tajemství nehrajuřekni co máš na jazykuatmosféru nasajudřevo a rum a harmoniku  milá sedmi loupežníkůbláznivá ta Markétkatichý řev všech středníkůnádherná víla koketka  láska čas smrt podivnoststůl a židle a květinya slzy dýky naivnosta pozdravy z Osvětimi  žeru vás a nenávidímjen další lán bezmocimožná trochu závidímtěm kterým je pomoci  a slunce a déšť tu i duhamoře pole lány zlabuď i ty můj věrný sluhahlavu jsem ti popletla  fejsbuk twitr instagramsnepčet banda kreténůneboj ta ti dá za gramdeky z drahých saténů  vulgarismy expresivní výrazylásko broučku zlatíčkona...

Autor : dne 10/14/2019 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Cesta síly: Kapitola 1. Mrtvý bůh

Hlavním hrdinou této povídky je mág, který touží po vědomostech a moci a ve snaze dosáhnout svých cílů podniká mimo jiné i výpravy do astrální sféry… * Vstoupil jsem do temného pokoje. Všude plíseň, zatuchlina a staré folianty obalené staletou vrstvou prachu. Rozhlédl jsem se po místnosti a zrak mi padl na sochu muže, která seděla za stolem, ruce položené na desce, ve tváři vyrovnaný výraz. Přistoupil jsem k němu a pozvedl lucernu. Sledoval jsem jemné rysy jeho staré tváře, které někdejší rytec vyrobil tak dokonale, že se zdál být jako živý. Připadalo mi, že dokonce i v očích mu plápolá plamének života. Studoval jsem tu dokonalost a čím déle jsem se na ni díval, tím mi socha připadala dokonalejší a živější. Opravdu teď pohnula rukou, nebo se mi to jenom...

Autor : dne 10/12/2019 | Cesta síly | 0 komentářů

Polobohyně lásky

Jsem jen nymfa, lásky blud… * Jak Slunce rozzáříš mé dny!Jak Měsíc provázíš mé sny!Anděli, ty krásný, můj,prosím, navždy tady při mně stůj.  Však co se děje? Zatmívá se!Proč nebe ty mraky nese?Značí bouři, bouři zlou?Pročpak sem ty mraky jdou?  První kapka padá na rty.Pojď blíž, zkus to, okus je ty.Polib mě, jen zkus to, zkus!Postup ke mně ještě kus!  Ale klid, jen odstup si nech.K přistání hledej si břeh.Jsem jen nymfa, lásky blud.Jen žena tišící tvůj běžný pud.  Hledej si tu ženou stálou.Tu, s níž projdeš katedrálou.Hledej štěstí s rodinou,běž, utíkej za jinou. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 10/10/2019 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Čaj pro mistra

Po nějaké době se otevírá rubrika Z křídel můr a přináší povídku z Literárního semináře, který vede Anseiola Jasmis Rawenclav. Tentokrát z pera Xaviera Simonnse o několika šálcích čaje… * Vystupoval pomalu. Schod za schodem. V půlce ho přepadl kašel. Otřel si ústa a vstoupil do pokoje. Ztěžka dosedl do křesla, opřel se a zavřel oči. Nehodlal spát. Potřeboval jen na chvilku vyčistit mysl. Probralo ho tlumené klapnutí dveří. „Dobrý večer, mistře,“ pozdravila Marie a na stolek vyskládala tři hrnky. „My někoho čekáme?“ Hospodyně se zarazila. „Vy jste někoho pozval?“ Zmateně k ní zvedl oči. „Já ne, ale nač tři hrnky?“ „To je pro vás.“ „Všechny tři?“ Přikývla a usmála se. „Tohle je váš večerní, tady na spaní a tady na kašel,“ podívala se na něj málem káravě....

Autor : dne 10/08/2019 | Svitky pergamenu, Z křídel můr | 0 komentářů

Balada na platonickou lásku

Když přijde láskanečekaná kráskacelý svět se zatočí … Když přijde láskanečekaná kráskacelý svět se zatočíslunce svítí do očí Podíváš se na nebecity schováš do sebečekáš, jestli stejně cítíčlověk, kdo jak hvězda svítí V nekonečnu vesmíruušitý ti na míruúsměv andělaa v očích jiskrahvězda zaplálaa už se ti stýská Potom sen tvůj mlčí dálřekls vtip a on se smálsrdce ví už, co se stalosrdce snu ti nepropadlo Dál však věří snílek snůmještě není konec dnůmnaděje však s časem zmírásrdce tvé se uzavírá Říká – bolím – stále zasnemůže mě spravit časmusíš říct, co v srdci ležíjinak duše neuvěřímilovat pak bude dáli když jsi jen v koutě stál Jenže co když ublížím?Srdce mé je tvojetvoje srdce není méjsi mým snema já jen přítelem Chránit tě bududo konce...

Autor : dne 09/24/2019 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Prázdnota

Kam vede zoufalství ze ztráty milovaného člověka? * Nezůstalo po ní nic. Jen její vůně a dopis na rozloučenou. Spíše než na rozloučenou to byl dopis plný výčitek a pohrdlivého výsměchu. Držel jsem ho v rukou a myšlenky se mi rozbíhaly. Udělal jsem něco špatně? Nebo jsem snad řekl něco, co jsem neměl? Nevěděl jsem. V hrudi mi narůstal tupý, pálivý pocit, jaký jsem ještě nikdy nezažil. Jako vzduchová koule, která neustále roste a naplňuje každou částečku mého těla prázdnotou. Nevím, jak dlouho jsem tam seděl a zíral na dopis. Neplakal jsem, muži přece nepláčou, ale ten divný pocit ve mně neustále rostl, až vyplňoval celý vesmír. A v tom prázdnu se něco zrodilo. Nevěděl jsem, co to je. Bylo to temné a naplněné beznadějí věků. Chytl jsem se za hruď. Z místa, kde je...

Autor : dne 09/20/2019 | Fantasy, Svitky pergamenu, Depresivní | 0 komentářů

Ty

Až jednou budeš na dněKdy vítr venku skučí… * Až jednou budeš na dněKdy vítr venku skučíA nevíš, kam se obrátitZkus vzpomenout si na měS úsměvem na tváři mlčímChtěl bych to zvrátit Tvůj úsměv je pro mě cennějšíNež všechny krásy světaPro mě jsi nejmilejšíA stačí jedna tvoje větaAť řečená či psanáRáno nebo o půlnoci V tobě své rty si smočitKéž stačilo by jen zavřít oči Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 09/18/2019 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů