Věnuje Indris Elwinor...
Moc děkuji za úžasný famfrpálový rok a zároveň se omlouvám za své sovy, kterými tě neustále bombarduji.
*
Není úniku
Aya seděla ve svém pokoji a četla si knihu. Ovšem tušila, že její klid nebude mít dlouhého trvání. A měla pravdu. Najednou spatřila, jak se k jejímu oknu blíží sova.
„Že by to byla ta objednávka z Prvotřídních potřeb? Na tu je nějak brzo. Ale ne.“
Aya hned poznala sovu. Byla to jedna z indrisiných sov, o tom nebylo pochyb.
Okamžitě vystartovala ze svého pokoje a snažila se schovat venku.
Perfektní místo k úkrytu jí skýtaly haluze vrby. Zalezla si do bezpečí a smála se.
Brzy jí však smích přešel, když jí sova upustila na hlavu dopis. Aya hrůzou omdlela.
Komentáře
Zatím tu žádný komentář není. Buďte první, kdo autorovi napíše!