2020 Z detektivní kanceláře · Ďáblovo oko
Voda jí stékala po celém těle. Alice si užívala příjemnou chvíli klidu. Vše ovšem přerušil zvuk ostrý jako ostříž. Někdo zvonil na zvonek. „Pravá chvíle. Opravdu pravá,“ povzdechla si Alice a rychle si na sebe hodila župan, doufajíc, že si člověk zvonící na zvonek nevšimne, že kromě županu na sobě nic nemá.
Autor: Felix Stone
„Konečně doma.“
Jen co si to Alice pomyslela, začal zvonit v kuchyni telefon. Vypla vodu, pod níž se utápěla v myšlenkách na předešlé dny, a pomalu se vyloudala ze sprchy. Otřela si celé nahé tělo ručníkem s monogramem hotelu TØT.
Vytáhla ze skříně nové spodní prádlo v černé barvě a začala se oblékat. Když byla téměř hotová, telefon zazvonil znovu. Bezděčně sebou cukla a pomyslela si: „Zase další práce...“
„Konečně doma...“ Alice se sama pro sebe usmála, zhluboka se nadechla a při výdechu cítila, jak z ní odchází napětí. Dokonce se jí zdálo, že místo napětí nastupuje uvolnění smíšené s radostí. Takovou živelnou radost dlouho nepocítila. Roztočila kohoutek studené vody na maximum. Ostré studené jehličky jí kreslily tetování po celém těle a smývaly z ní události posledních dnů. Události, které už nechce zapomenout. Události, které navždy změnily její život!
Má nejdražší!
Neumíš si ani představit, jako moc se mi tobě stýskalo.
Z Vergiliova stolu · Ze STOklas
Drabble v básni s vyjmenovanými slovy po B sepsané do soutěže od Anseioly Jasmis Rawenclav.
Jeden z příspěvků do soutěže Profesorské drabble, kterou vypsala Anseiola Jasmis Rawenclav.
Jeden z příspěvků do soutěže Profesorské drabble, kterou vypsala Anseiola Jasmis Rawenclav.
* Kancelář Sub Salix * · 2020 Z detektivní kanceláře
Alice přišla domů, zaklapla za sebou dveře a po paměti odhodila klíče do košíku na botník. Cvakla vypínačem a předsíň zalilo žluté světlo žárovky. Překročila několik párů bot nedbale poházených na podlaze a přihodila k nim další, právě vyzuté černé polobotky, hned následované batohem, koženou bundou a svetrem. Prošla temnou kuchyní kolem hromady neumytého nádobí a rozsvítila až lampičku v koupelně nad umyvadlem.
Svitky pergamenu · Z křídel můr
Povídka psaná pro Literární seminář, který vede kolegyně Rawenclav. Ukazuje, že lidské osudy jsou nevyzpytatelné a co se jeví nesmyslné, může mít sice možná těžko postižitelný, ale přece jen smysl. Nebo si to aspoň můžeme myslet.