Živlová bouře – část třetí
Třetí část příběhu Meridolské povídky – Živlová bouře je zde. Hlavní hrdina se v této části dostane do míst, kde si lidé nedávají pozor na to, co vypouštějí z úst. Kapitola tak obsahuje lehčí vulgarismy, a není tak vhodná pro nejmladší studenty. -*- “Táhni, ty jeden ožralo a už se sakra nevracej!” dveře hospody se rozlétly dokořán. V nich se proti jasnému světlu rýsovaly dvě postavy a třetí vylétla hlavou napřed do bláta před prahem. Následoval hromový smích a dveře se opět zabouchly. Muž se v dešti ještě hodnou chvíli plácal v bahně, než se konečně odplazil pryč. “Byl nalitej jak dělo!” chechtal se menší muž s dlouhým plnovousem a bušil přitom pěstí do dřevěného stolu. “Teď už si konečně zapamatuje, že na dluh nedávám,” bručel naštvaně hospodský a špinavým...
Velikonoční „spletené“ příběhy
Velikonoce se pomalu blíží a k nim neodmyslitelně patří pomlázky. A ty se pletou z čeho? No samozřejmě, že z vrbových proutků. A naše se milovaná Vrba se rozhodla, že se s Vámi o své proutky ráda podělí. Jenomže to nebude jen tak. Bude po Vás chtít samozřejmě nějaký ten příběh. Ptáte se, o co přesně půjde? Ráda Vám to povím. Vaším úkolem bude sepsat sérii čtyř krátkých „spletených“ příběhů. Že nevíte, co tím Vrba myslí? Nebojte, hned Vám to osvětlím. Nedávno jsem totiž strávila večer pod vrbovými proutky a naší milované Vrbě vyprávěla o mudlovském příběhu Láska nebeská. A Vrbu zaujalo právě to, jak ty lidské příběhy byly krásně mezi sebou propletené. A právě to by od Vás chtěla. Vaším úkolem bude sepsat krátké příběhy o čtyřech různých postavách,...
Volá se jaro
První jarní den roku 2021 nastal, byť většina se probudila a za okny viděla sníh. A tak je třeba pořádně přivolat jaro. -*- Paní Zimo, běž už spát, ať má jaro rychlý spád, teplo je pro květiny slastí, sníh se pro ně stává pastí. Březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem, vím, zima ke koloběhu patří, nyní už bílá peřina jaro maří. Sněženky se pod sněhem krčí, víla Narciska z podzemí křičí, příroda jarní čas ze všech sil volá, bohyně Ostaro, příroda je jako holá. Probuď se už konečně, netvař se tak netečně, Velikonoce se kvapem blíží, květiny už přece jaro...
Živlová bouře – část druhá
Druhá část příběhu Meridolské povídky – Živlová bouře je zde. -*- Hlavu mu plnil přehršel myšlenek. Sotva se dokázal soustředit na to všechno, co nutně potřeboval na cestu. S bývalým mistrovským vybavením se musel rozloučit. Dostal jen čistou košili, koženou kazajku, jezdecké kalhoty, pláštěnku, boty a meč, který rozhodně zažil i lepší časy. Při pohledu na jeho zrezivělou čepel a zašlou pochvu ho bodlo u srdce. Jednak si vzpomněl na svůj bývalý meč a jednak nedokázal pochopit, jak se někdo může ke své zbrani chovat takto bez úcty. Alespoň dostal zpět svého koně. Ghost, černý jako sama noc, netrpělivě hrabal kopytem v pískem pokryté cestě a on upevňoval poslední řemeny na kožené sedlové brašně. Letmo, jen koutkem oka, zahlédl, jak se k němu blíží známá postava....
* Úplňkové čtení 2/21 *
Vážení čtenáři, vítejte u úplňkového čtení, ve kterém si připomeneme uplynulé měsíce a podíváme se i na to, co nás v čítárně v blízké době bude čekat. Jak jistě víte, dne 13.2.2021 došlo k vyhlášení výsledků Udělování novinářských cen. V rámci Uměleckého počinu roku soutěžila tři díla, která jste v průběhu loňského roku měli možnost v čítárně číst. Na druhém místě se umístila dvě díla a to Šedá dáma z pera slečny Viljy Carrie Dechant – příběhu, který byl sepsán v rámci Lovu literárních bobříků na literární žánr Městská legenda. Druhým dílem, které získalo stříbrnou příčku, byl příběh Jarní probuzení sepsaný v rámci druhé Vrbové výzvy kolektivem autorů. Na prvním místě se umístily detektivní příběhy Zdánlivé náhody z pera slečny Myker Fae McGarden, které tímto...
Nádech skutečnosti
Inspiraci autoři nacházejí na každém místě. Například při jízdě autobusem. -*- Dnes jsem jela autobusem domů. Cesty byly klidné a počasí ke mě bylo střídmé. Pouliční světla měla mě po duši hladila, když do mých oči nádherou všech barev svítila. Chladná atmosféra se dotýkala mé kůže, sen to není, ale pravda to být může? Jedno cvaknutí v hlavě mi otevřelo oči, myšlenky, představy se na chvilku pod zámkem točí. Držím se na zemi pevně, řeknu vám „Je mi tady pěkně.“ Už nikam létat nechci, to vám chci touhle básni říci. Vidím jasně, vidím tmu, když světlo zhasne, Vidím světlo, když slunce svítí. Cítím lásku když roste kvítí. Redakční úpravy provedla Eillen McFir...
Nic se neděje
Krátká báseň z pera anonymního spisovatele. -*- Růže modrá, bije se s lilií, negativní emoce lásku hned přebijí. Smutek požírající duši, prý že mi to obzvlášť sluší… Prázdné srdce, od slz tváře, vpíjející se do polštáře. Zavři oči, vzpomínej, jsem jen básník lacinej. Redakční úpravy provedla Eillen McFir Elat
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
