Zakázaný les
Autor: Peria Stringer Každý se jako malé dítě něčeho bál. Ať už to byl ten obří pavouk na stěně, nebo bubák pod postelí, každý musel někdy svůj strach překonat. Pamatuji si jednu dlouhou, děsivou a realnou noční můru. Můj největší strach byl totiž ze Zakázaného lesa. Všude na vás číhalo nebezpečí a pár jednorožců vás nezachrání. Vím, že když se tam ztratíte, je veliká pravděpodobnost, že už se nikdy nevrátíte. Nemohu stále pochopit, proč kouzelníci mají strach z těch malých pavouků, kteří jim nemohou ublížit, a nechápou, že v Zakázaném lese jsou obrovské akromamtule, které by je snědly jako nic. Další mojí noční můrou byla Sfinga. Párkrát jsem o ní slyšela, pokud neodpovíte správně na otázky, budete jednoduše zabiti. A jelikož můj otec byl vždy pro strašidelné...
Kolej
Jaké to je, když nemáte tušení o tom, kam Vás Moudrý klobouk zařadí, a Vy máte strach, že skončíte ve špatné koleji? Příběh o tom, že Moudrý klobouk pro Vás vždy vybere tu správnou kolej a vždy si v ní najdete přátele. * Byl větrný zářijový den a já stál se svými budoucími spolužáky v bradavické Velké síni. Před námi na malé dřevěné stoličce ležel Moudrý klobouk. Klobouk, který měl rozhodnout o mé budoucnosti na Škole čar a kouzel v Bradavicích. Cítil jsem nervozitu, takovou, jakou jsem ještě nikdy nezažil. Kam mě Moudrý klobouk zařadí? Bude to Zmijozel, který všichni tolik nesnáší, Nebelvír, kam chodili největší čarodějové všech dob, Mrzimor, o kterém všichni říkají, že je to nejhloupější kolej, i když jsou prý milí a ochotní, anebo Havraspár, kam chodil můj...
Dívka, jež netušila, že kouzla existují
Jak to vypadá, když si žena, která nemůže kouzla vystát, pořídí děti s kouzelníkem? Jak to vypadá, když nemáte tušení, co se okolo vás děje? Jak to vypadá, když nechcete do rodinné koleje kvůli tomu, jakou má pověst? Příběh Marthy odpoví. Jednoho dne drobnou holčičku vzbudilo klepání. Myslela si zkrátka, že začalo pršet, ale ten zvuk byl jiný, než bývají dešťové kapky bubnující na okenní tabulky. Podívala se z okna. Vzápětí ji napadlo, že snad ještě spí, a proto se vydatně štípla do tváře. Ale sova, která za ním seděla a mírně znuděně klepala nožkou do skla, tam skutečně byla. Martha se tedy zmateně vyštrachala z postele, aby mohla sovičku pustit dovnitř. Všimla si, že zvíře má na nožce obálku, a tak ji odvázala. Stálo na ní: „Slečna Martha Having, Habrová 6,...
Horký letní den
Přemýšlel, zda bude vhodné si svléct kalhoty. Když se rozhlédl kolem sebe, aby prozkoumal své možnosti, zjistil, že většina studentů se shromáždila pod stíny stromů a na nádvoří. Bylo na něj krásně vidět. Co košile? Jedna nebelvírská slečna jeho směrem poslala zvědavý pohled. Ne, raději ne. Alespoň si rozepnout vrchní dva knoflíky? Hlasy. Někdo sem šel. Boty na sobě už dávno neměl. Ponožky si ráno ani neoblékl. Prošel kolem něj profesor Serge a neodpustil si šokovaný pohled, ale mlčel. Filius se rozhodl, že toho má dost. Vysvlékl si košili i kalhoty a skočil do jezera. Horký letní den, ušklíbl se.
Zakolejování: 1. kapitola – Kletba
Přízračná měsíce tvář rozlila inkoustu kalamář, nebesa zbarvila modř. Zubatý obzor cimbuřím hradu shlížel se v zrcadle tichého jezera s korunou z hvězd. Zapovězený hvozd šuměl šustivou sloku, ke spánku ukládal hrad i zvěř. Jen Velké síně jasné oči mrkaly bděle světlem radostnou zvěst, že přibylo učňů tajného učení, tajnosnubné múzy kouzlení, nesoucí jméno Magie. Šustění hábitů, veselí, smích, kročeje kroků mých plnily koutů tich, kamenných síní důstojnost, prostor pustou prostornost živily plností žitých zážitků. Žasnuli nad množstvím počitků noví studenti. Zázraky studia. A sovy se slovy na pergamen psanými vířily vzdušné výšiny, hradem nesl se houkání hluk, perutí vzruch sův plnil mi sluch. Stanul jsem na nádvoří, kde světlo se noci dvoří a jen tlumený tlukot...
Jak to bude dál? – 2. kapitola
Je tu pokračování povídky, jejíž vývoj můžete vy, čtenáři, opět ovlivnit výběrem z několika možností v závěru této kapitoly.Rozzlobený student konečně dokončil svůj proslov a celý rudý odkráčel ráznými kroky kamsi za svými záležitostmi. Isolda zůstala na chodbě sama. Stála uprostřed chodby. Uši nastražené. Pomalu se otočila směrem ke starému brnění. Našlapovala tiše na špičky, jako myška. Zastavila se u rytířského pancíře. Upřeně se zadívala skrz přilbici, jako by čekala, že brnění oživne a dá se s ní do řeči. Pro jistotu do něj píchla hůlkou a rychle uskočila. Písk, písk, píísk! Z brnění vyběhl vylekaný potkan. „Ty jsi mi ale dal!“ ironicky se usměje nad svou pošetilostí a zamíří na večeři. „Uf, to bylo těsné…“ oddychla si postava...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
