Za hranicemi I – Ohrožení

Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Tak se to stalo. Noční můra, která ji děsila už několik dnů, se změnila ve skutečnost. Zůstala sama. Přes slzy ani neviděla, jestli zarazila dřevěný kříž do čerstvě navrstvené zeminy rovně. Co bude dělat? Elvíra se postavila, upřela rozmazaný pohled na iniciály jí tolik známé a v mysli si vybavila modlitbu, která měla ochraňovat duši zemřelé. Jediné štěstí v její nezáviděníhodné situaci bylo to, že jí minulý týden bylo patnáct. Oficiálně je dospělá, tudíž nemusí jít do sirotčince, kde by beztak nevydržela ani měsíc. Ale jak vydrží sama bez babičky? Co si jen počne? Oříškové oči se jí opět zalily slzami. Kousla se do jazyka, aby se nerozbrečela. Musí něco vymyslet. „Děvče, máš v sobě tolik síly!“ Otočila se. Ten...

Smrťákův těžký život 2. – Probuzení

Celou noc mě pronásledoval takový zvláštní sen. Když jsme se dnes s mamkou vracely ze společných nákupů, měly jsme nehodu. Na křižovatce do nás plnou rychlostí naboural kamion a prudký náraz nás smetl až do vedlejšího příkopu. Ta bouračka byla strašlivá. Zdálo se mi o tom, jak se s námi auto několikrát přetočilo. Také si živě vybavuji kvílení brzd, děsivé skřípání, když se naše stará škodovka mačkala do kulaté krychle. Bolelo mě celé tělo. „Ještě, že to byl jen špatný sen,“ pomyslela jsem si, když jsem se probudila. Oči jsem nechávala zavřené, ale jak jsem procitala, něco se mi nezdálo. Zhluboka jsem se nadechla a snažila jsem se rozeznat vůně kolem sebe. To, co jsem cítila, bylo silně znepokojující. Desinfekce. Jak jsem si spojila svou noční můru a ten pach...

Booth – část 1.

Od autorky: Příběh o čtyřčlenné rodince a jejich trablech. A že jich je celkem dost, vzhledem k tomu, že nejsou tak úplně lidé. Věřím, že můj vítězný mančaft, ve složení Ethan – emočně nevyzrálý otec, Mary – trpělivá matka, Jacob – naivní snílek, a Freya – arogantní slepička, si získá srdce čtenářů Sub Salix.  Úvod je možná kapánek sladší, ale každý v tom životě potřebujeme aspoň trochu lásky… Uff. To byla dřina. Ale stálo to za to. Poodešla jsem ještě pár kroků dál a podívala se na svůj dům, který je už patnáct let mým domovem. Vypadá jako chaloupka z pohádky. Lehce akvamarínové zdi porostlé popínavými růžemi, dvě lípy a mezi nimi lavička, zahrádka plná květin. Slunečnice, tulipány, lilie. Ani gladioly nejsou výjimkou. „Ahoj,...

Smrťákův těžký život 1. – Nový smysl

Být smrťákem není žádná legrace. Váže vás temná přísaha, jejíž porušení s sebou nese mnohé následky. I přes to se ale někdy stane něco, co vaše rozhodnutí náhle změní… Odpočíval jsem, znaven, ve své temné jeskyni, když mě z rozjímání náhle vyrušil hlasitý, bzučivý zvuk. Ten odporně známý tón mohl patřit jedinému předmětu – totiž mému budíku – a znamená jediné. Volají mne do práce. Se smířlivým povzdechnutím jsem vstal, přehodil přes sebe svůj černočerný plášť a tvář jsem zahalil do hluboké kápě. Má tisová hůl, která se mi za ta léta služby stala věrnou společnicí, už na mě čekala opřená u dveří. Když jsem ji vzal do své chladné kostnaté ruky, cítil jsem, jak se zřetelně chvěje a vede mě k cíli. Před námi je další úkol. Moc dobře jsem věděl, co se děje....

Kouzelný strom – 2.část

Autor: Amy Sumersová * Hefera se probudila do krásného rána, slunce svítilo skrz listí stromů a lehký vánek proudil do jejího pokoje. Oblékla si letní šaty a běžela do kuchyně, tam na ni čekala již celá rodina. Matka, otec a babička seděli u stolu, Hefera si nandala na talíř pár topinek s máslem a s chutí se do nich zakousla. Byly nasáklé máslem a křupavé. Dojedla a rozeběhla se ven. Slunce jí zářilo do rozpuštěných vlasů, běhala bosa po trávě a smála se. Upadla do trávy a zvláštní světlo ji ozářilo, bylo to již pět let od tajemného světla, dívce bylo patnáct let. Následovala opatrně světlo a zastavila se na okraji lesa. Zadívala se do lesa, z křoví koukaly zelené oči, byl to vlk, koukal přímo na ni. Hefera necítila strach, nýbrž přátelství a pochopení, vlk se na...

Kouzelný strom – 1. část

Autor: Amy Sumersová Před malou chatkou u lesa seděla dívenka s oříškovými vlasy. V ruce šmudlala panenku a dívala se do lesa plného suchých stromů, v lese se najednou zjevila záře. Dívenka se chvíli dívala jako opařená, zachvíli se rozběhla k lesu. „Heffero, nechoď tam!“ volala na ni matka, ale dívka neposlouchala. Vlezla do lesa a běžela přímo za tou září. Uslyšela matčin křik a na chvíli se zastavila, chtěla se vrátit zpátky, záře jí to ale nechtěla dovolit. Otočila se k záři zády a běžela za volající matkou. Objala ji a matka začala brečet. Dívenka to nechápala, ale pořád zůstávala v objetí. Večer rodiče odjeli na nákup a nechali tam Hefferu s babičkou zamknuté v chatě. „Babi, proč nesmím do lesa?“ zeptala se dívenka dívající se na starou ženu s čistě bílými...