Jiskra slunce – kapitola 4 – Erlis
Do Layhelardu dorazili pozdě v noci a šli rovnou spát. Druhý den oznámili Kholovi a Starci výsledky mise. Mluvil hlavně Erlis, Lavinie jen doplňovala a upřesňovala. Mluvila tiše a stála se sklopenou hlavou. Když si dva přední válečníci země vyslechli hlášení, zeptal se Khol: „Lavinie, jak jsi na tom se zbraněmi?“ „Umím trochu střílet, ale jinak nic.“ „Běž na cvičiště, za chvíli přijdu.“ Cestou se ještě zastavila u sebe v pokoji a vzala si Velvrikův luk, který po jeho smrti dostala od Degrika. Našla si volný terč, natáhla tětivu, oblékla si chrániče a napnula luk. Byl silnější než ten, na kterém se před čtyřmi lety učila, ale od té doby s ním cvičila mnohokrát a věděla, co má čekat. Jenže už něco přes měsíc nestřílela a ruce...
3. díl: Strážce
Zarazila se. Co to ten chlap mele? „Proč by to nešlo?“ zeptala se. „Tenhle úkol je už zadaný,“ odtušil Stařec. „Ale, ale! A kdopak?“ „Já.“ „A proč vy a ne já?“ „Vy jste moc impulsivní, příliš emotivní. Jste mladá a nezkušená. Pro mne to bude vyvrcholení celoživotního díla, kterému jsem obětoval všechno. Znám toho protivníka, už jsem se s ním utkal.“ „Já taky!“ skočila mu do řeči. „Ale neporazila jste ho.“ „A vy snad ano?“ „Ano.“ „Asi ne dost, když nás tu ještě obtěžuje!“ vyjela už napůl nepříčetně. „Nezničil jsem ho, jen porazil. Pořád jsem ale udělal víc než vy.“ Lhostejnost, se kterou to říkal, ji doháněla k šílenství....
Kapitola 2: Stařec
Druhý dílProšli spoustu dalších tunelů, než vstoupili do nevelké pracovny. Dvěma malými okny dovnitř padalo slabé světlo, ale stejně tu byly pochodně a krb. Za stolem zavaleným papíry seděl Khol a za jeho zády stála Sebonai. Oběma přibylo vrásek i šedin. Nebylo divu, ty čtyři roky pro ně jistě nebyly lehké. Asi pro nikoho… Jen kdyby přesně věděla, co se stalo! Když sourozenci uviděli příchozí, vyšli jim vstříc. „Lavinie, Nilso, Erlisi!“ vítal je Khol a okamžitě nabídl dámám židle. „Khole, Sebonai,“ pokývla Nilsa na pozdrav a posadila se. „Slyšel jsem, co se stalo v paláci a bál jsem se, že dostihli i vás. Jsem rád, že jste dorazili. Ale proč mi nikdo neřekl ani slovo o Lavinii?“ „Setkali jsme se až dnes. Ukryjete...
1. kapitola: Znovu do Země naděje a touhy
Pokračování povídek Dědictví ohně od autorky Lomeril. Přejeme příjemné čtení. Už uplynuly čtyři roky od chvíle, kdy opustila Zemi naději a touhy. Svět, ze kterého pocházela její matka, svět kam patřila, protože zdědila Jiskru Slunce, moc zahánět zlo. Setkala se tam s princem Slunce Degrikem, jeho snoubenkou a později i manželkou Nilsou a s jeho bratrem Velvrikem. Velvrik se stal jejím nejlepším přítelem, ale zemřel, zabili ho běsi… Ona zatím zachránila jeho bratra před Nesvětlem, hlavní mocností zla v Zemi naděje a touhy. Pak odjela a od té doby netoužila po ničem jiném, než se tam zase vrátit. Za tu dobu se stalo mnoho. Zjistila, že její strýc Tony také navštívil tu zemi, její zemi a nesmí se do ní už vrátit. Jenže před dvěma lety Tony zemřel. Usnul na...