Sub Salix se probouzí – Anavi Hesterne
Každý z nás si někdy potřebuje udělat „Havaj“. Někomu stačí hrnek čaje, pomazlení s kočkou nebo zakopání se do knih, jiní potřebují týdenní dovolenou, dva roky prázdnin nebo alespoň prodloužený víkend. Jinak na tom není ani naše čítárna Sub Salix, která tady pro nás byla dlouhé roky, ve dne v noci, v zimě i v horku. Její příběhy nás dokázaly pobavit, napnout i rozvášnit. A proto si myslím, že si, téměř bez varování, jednoho dne naše milá čítárna sbalila kufry, rozloučila se se svou kamarádkou školní knihovnou, zamávala hradu a na celý rok si odjela užít krásnou a zaslouženou dovolenou.
Další tajemství sklepení II.
Tichem a tmou podzemních prostor bradavického hradu se tiše rozlehl klapot dívčích podpatků. Pochodně, teď bez zapálených ohňů, strašidelně trčely ze stěn. Ze šera se vynořila drobná postava třeťačky, v pravé dlani třímajíc hrstku veselých modrých plamínků. Ginny špetkou nabrala jeden z nich a ladným pohybem ruky ho vyslala k jedné pochodni. Plamínek třikrát nespokojeně zapraskal, jak byl knot vlhký, a pak se vesele rozhořel. Ginny pomalu procházela chodbou a za ní se táhl blikající pás roztomile plápolajících plamínků. Na konci chodby se ohlédla a usmála se nad vykonaným dílem. Pak luskla prsty, všechny plamínky naráz zhasly a byla tma.
Další tajemství sklepení
V chladném sklepení vládne přízračné šero. Najednou se sem tam objeví modrý záblesk a po kamenných stěnách se roztančí stíny. Za rohem sedí se zkříženýma nohama Ginny a v hlubokém soustředění zhmotňuje modré plamínky do malého plamenného zvířátka. Po chvíli se jí to podaří a její tváří přeletí spokojený úsměv. Zvířátko se jí vyškrábe do klína a čumáčkem ji jemně šťouchá do ruky. Ginny se nebrání a nechá ho šmejdit kolem. Tu se však ztichlým sklepením rozlehnou kroky. Ginny leknutím nadskočí a rychle se zvedne. Zvířátko s hlasitým PUF zmizí a vzápětí za ním i Ginny v divokém zavíření plamenů.
Moje první hůlka
Když jsem dostal dopis o přijetí na Bradavice, vůbec jsem nevěděl, co mě čeká. Byl jsem plný očekávání, ale trochu jsem se i bál. První položkou na seznamu byla Hůlka či kouzelné párátko. Rozhodl jsem se tedy pro hůlku. Zašel jsem do malého krámku na Příčné ulici – U Ollivandera. Poté, co jsem vstoupil do dveří, na mě pohlédl pan Ollivander. Dal mi do ruky cypřišovou hůlku. Jemně jsem s ní máchl a vypadaly mu všechny vlasy! S hořkým obličejem mi dal druhou. Po máchnutí jsem mu zapálil nový kabát. Ale ta třetí… V mé ruce jen zářila. Vybrala si mě.
Prázdniny
Jsou prázdniny, období klidu. Všichni jsme tak nějak na začátku rádi, že nemusíme plnit úkoly, eseje, mimořádné domácí úkoly a bůh ví co ještě. Později se to ale změní. Ke konci těch dlouhých prázdnin nám začíná chybět ten shon, když nestíháme uvařit lektvar nebo procvičovat kouzla do Obrany proti černé magii. Nakonec nám budou chybět i profesoři a jejich hodnocení! Však si to přiznejte, jak vždy nedočkavě čekáte na hodnocení všech úkolů, které jste napsali! O prázdninách máme ale čas si naplánovat všechno, co budeme chtít udělat v dalším roce. Například které předměty si zapíšeme. Takhle to alespoň vidím já.
Malé přání
Přála bych si… znovu tě potkat. Znali jsme se jen krátce, ale já věděla, že jsem nalezla svou spřízněnou duši. Smáli jsme se stejným vtipům, poslouchali stejnou hudbu, četli spoustu knih a sdíleli na ně stejný názor. I náš životní styl byl podobný – a tak vůbec, zkrátka jeden druhému jsme padli do oka. Kam se poděly všechny ty drobné radosti a starosti? Já vím, pak přišla jedna novina, která nám oběma změnila život. Rakovina. Spadli jsme do toho spolu, ale přesto nás osud nakonec rozdělil. A proto bych měla ještě jedno malé přání. Obejmout tě. A říci: „Děkuji. Za všechno.“
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
