ŽD5 – Čekání
Drabble formou deníkového zápisu únor 1944 Noc byla studená. Ten starý děravý kabát, co jsem našla v jednom z opuštěných domů, mě vůbec nezahřál. Kašel se mi nelepší. Navíc mě bolí na prsou, hoří mi čelo, a občas dokonce plivu krev. Navíc mám hrozný hlad. Zásoby mi došly už před pár dny a nikde se nedaří najít jídlo. Doufám, že se táta brzy vrátí. Vždyť říkal, že je to jen na pár dní a podle čárek, které si čmárám na zdi, je pryč už tři týdny. Na ulici se často střílí, ozývá se křik a pláč. Bojím se. Už nechci být sama. Slyším kroky. Redakční úpravy provedla Áine...
ŽD5 – Co jsem zač?
Drabble formou deníkového zápisu Můj milý deníku, jsem v rozpacích. Mluví se mi o tom špatně a vlastně je to hloupost, ale… Asi nejsem tím, za koho mne ostatní pokládají. Opravdu, na zádech mám dva hrboly podobné křídlům a moje uši… jsou zvláštní. Nevím, co si o tom myslet, ale vypadají jako uši elfů. Možná jsem blázen, možná ne, ale pokud by to kdokoliv zjistil… Mám strach, milý deníku. Tohle nemůže dopadnout dobře. A pokud si toho kdokoliv všimne, budu ve velkém průšvihu. Ne, že bych už v nějakém nebyla, ale tohle je snad zlý sen. Prosím, řekni mi, kdy se vzbudím. Tvá Gealin Redakční úpravy provedla Helenia...
ŽD5 – drabble od Betrie
Drabble formou deníkového zápisu * 13. 10. 2012 Dnes jsem se vydal do Amazonského pralesa na výpravu za Klestrony. Od místních lidí jsem slyšel mnohé povídačky o těchto tajemných stvořeních. Jsou velcí, zarostlí hustou, černou srstí, velmi silní a plaší. Přestože prý vzbuzují vzhledem strach, jsou mírumilovní. Objevují se, když je někdo zoufalý a svojí přítomností dodávají člověku nebo zvířeti pocit klidu. Jejich chlupy jsou léčivé. Když vidí někoho raněného, pár si jich vytrhnou, přiloží na ránu, a ta se zahojí. Moc bych chtěl nějakého potkat. Tak jsem se vrátil. Měl jsem štěstí, jednoho jsem zahlédl. Byl to šok. Vypadal jak zarostlý soused Crosby. Brrr. Redakční úpravy provedla Helenia...
ŽD4 – Jak stvůra zabila stvůru
Drabble v žánru hororu či thrilleru Zatřásla jsem se. Blížil se a já měla prázdné ruce. Pod očima se mi rýsovaly kruhy, nohy se mi podlamovaly. Myslela jsem si, že je to pouhý sen. Kéž by byl. Přibližovalo se to, blíž a blíž, krok po kroku. Cítila jsem jeho dech, cítila jsem, jak lehce našlapuje. Bylo ticho, slyšela jsem jen svůj dech… a jeho chůzi. Jako by nedýchal. Zavřela jsem oči a čekala, zda přijde. Blížil se. Věděla jsem to. Cítila jsem ho. Možná jsem měla křičet, nebo řvát, ale já nic z toho neudělala. Měl pravdu. Moje smrt byla tichá a pomalá. Nikdo jí nelitoval. Redakční úpravy provedla Áine...
ŽD4 – Noční překvapení
Drabble v žánru hororu či thrilleru Opuštěnou ulicí šla osamocená dívka. Bylo vidět, že spěchá, přesto však každých pár kroků zastavila a nervózně se rozhlížela kolem. Neměla tuto část města ráda. Většinou se jí snažila vyhnout, ale tentokrát neměla na výběr a musela jí projít. Nesměla přijít znovu s prázdnou. Otčím by ji zase hrozně zbil a tentokrát by to už nemusela přežít. Každý jeho další útok byl surovější než ten předchozí. Náhle se ozval nepříjemný hlas: „Kam tak rychle kočičko, nechceš mi něco vysvětlit?“ Přímo před ní stál rozzuřený muž: „Okradlas mě a nebylo to poprvé. Za to zaplatíš.“ V tlustých prstech svíral lesklou pistoli. Redakční úpravy provedla Áine...
ŽD4 – Klaun
Drabble v žánru hororu či thrilleru Má rád pobavený smích. A ještě radši má zhrozený křik. Proto teď, po večerním vystoupení, posledním v tomhle městě, stojí za šapitó, v ruce pevně svírá ostrý nůž a vyhlíží v davu spokojených návštěvníků, kteří právě opouští stan, ideální oběť. Nejlépe ženu, mladou, ale už ne dítě. Nejradši má brunety. A zrovna takovou teď našel. Právě odhrnula plachtu a zjevně k nikomu nepatří. Je tu sama. Tichý krok vpřed a bodnutí. Žena krátce vykřikne a sveze se k zemi. Dobrá trefa, do krku. „Líbilo se ti to?“ zašeptá klaun tichounce s pohledem upřeným na její mrtvolu a vlídně se usměje. Redakční úpravy provedla Áine...