Ze STOklas

Věnování: Pro Rose Elizabeth Lewis. Díky tobě mi prázdniny utekly jako voda (a stejně tak všechny ty noci, které jsme tu strávily až do zavíračky). Díky tobě jsem začala běhat (ne že by mi to vydrželo). Víš, že miluju tvoje obrázky a doufám, že ti nadšení vydrží a uvidím i další. Teď je však čas klidu a míru… Tak si od všeho odpočiň, podívej se na pohádky, nacpi se cukrovím (o Vánocích se může, fakt!) a naber nových sil do dalšího roku… Protože počítám s tím, že to budeš první!

„Miláčku, uvážeš mi prosím kravatu?“
„Ukaž…“
„Lásko, jsi v pořádku? Jsi snad nervóznější než já. To já bych tu měl být nervózní, to já tu musím udělat dojem.“
„Já vím, já vím, ale… Víš, naši moc nemívaj v lásce mé partnery.“ …

Přemýšlel, zda bude vhodné si svléct kalhoty.
Když se rozhlédl kolem sebe, aby prozkoumal své možnosti, zjistil, že většina studentů se shromáždila pod stíny stromů a na nádvoří.
Bylo na něj krásně vidět.
Co košile? …

Double drabble

Listí barevné k zemi snáší se, jako víly ve svém tanci. Krouží kolem sebe, v nejlepším šatu zlatavých a rudých barev. Na co asi myslí, když opouští bezpečí a lásku stromu, jemuž dělaly společnost po tolik dlouhých měsíců? Houpavými pohyby a lehkým pokynutím loučí se se starým brachem. Naposledy…

Podzim. Vedra se zdála být tak úporná, tak silná, že nikdy neodejdou. Dnes už jsou jen vzpomínkou. Zvedá se vítr, listí lítá všude kolem, obloha zatažená, chlad. Ponurá předzvěst bláta a dešťů. Zimy. Tmy. Vlezlý vítr se dostává i pod nové a nové vrstvy oblečení, nic ho nezastaví. Avšak podzim je i…

Láska. To slovo každý z nás již určitě slyšel. A asi i zažil. Jsou vždy dvě strany – rub a líc. I láska je má. Tu jednu krásnou, kdy pro vás není nikdo lepší. Chvíle, kdy najdete vzkaz, který vám vykouzlí úsměv na tváři a prozáří celý den. A pak je tu ta druhá strana. Ze začátku schovaná za tou…

Jednou se jedna krysa ocitla kdesi v nějaké síni. Byla plná lidí – žlutých, modrých, zelených, červených, dokonce i fialových. Krysa se vydala na obhlídku. Vzala to okolo stolu s modrými ubrusy, poté se vyšplhala nějaké nic netušící osobě po hábitu na stůl. Tak se stalo, že krysu spatřilo několik…

Půlka léta za námi a hradní chodby se již pomalu klepou na příval studentů. Ještě je brzy, šeptám chodbám a zdem, avšak jejich nadšení je tak hlasitě ševelivé, že mne nejspíš neslyší. Nebo možná slyšet nechtějí. Chodby milují vůni studentských nožek, vůni krému na boty i těžký odér týden nepraných…

Drabble