ŽD9 – Válení

Drabble ve formě básně Na válendě, tam je nejlépe, zimou se nikdo neklepe. Podzim, zima – ideální čas, negaučové aktivity vem ďas. Hrnek čaje, brambůrky to jistí, venku padá barevné listí. Pod sebou horu polštářů, venku slyším zvuk popelářů. Nikomu nezávidím běhání venku, radši sáhnu po teplém hrnku. V šest už chci jít do postele, přitom není hodin jak na kostele. Tma, jak kdyby hluboká půlnoc byla, znavená jsem jak uběhaná kobyla. Pustím telku, copak dnes dávají, ha, teleshopping, co mi asi prodají! Přepínám a přepínám, sitcomy všude, to zas kvalitní večer teda ale bude. Chvíli koukám, víčka však klesají, vypínám telku tiše a potají. Redakční úpravy provedla Helenia...

ŽD9 – Probuzení nad ránem

Drabble ve formě básně Už zase slyším křik – ten zrádný hlas, který řádí po nocích. Ječí jako ďas a já plná bezmoci toužím po něčí pomoci. Vstávám ze svého teplého pelíšku, bez naděje celistvého spánku, tiše nad postýlkou pláču. Můj syn tam leží fňukaje, partner na mě němě koukaje. Kéž by vzal si syna on, přebalil ho, pochoval, a mě při spánku jen tiše sledoval. Mám já smůlu, že jsem živou mlékárnou, tou sladkou milou cukrárnou, kterou syn tak uctívá, bez ní těžko usíná. V bezpečí se v posteli kroutí, jeho prdíčky mě opět rmoutí, a tak po mém boku usíná, lampičku já zhasínám. Redakční úpravy provedla Helenia...

ŽD9 – Chcem len …

Drabble ve formě básně Chcem len kričať, na každú stranu, na svoju ranu, na seba samú. Veď sny ma klamú. Chcem len plakať, pre všetku bolesť, pre tú predzvesť, pre vlastnú mamu. Veď nechám ju samú. Chcem len odísť, za ňou a za ním, za večným snením, za čelením neznámu. Veď nádychy ma sklamú. Chcem len kričať, o podanie pomoci, o skončenie bezmoci, o danie spoločnosti. Veď uniknúť chcem minulosti. Chcem len plakať, nad stratenou nádejou, nad jeho krutou vetou, nad krehkosťou kosti. Veď nado mnou sa zlostí. Chcem len odísť, od svojho žitia, od mysle bitia, od tejto skutočnosti. Veď stratila som schopnosti. Redakční úpravy provedla Helenia...

ŽD9 – Podzimní marodka

Drabble ve formě básně Dnes je venku velká zima, pro někoho sice prima. Jenže mně moc nesedí, moje tělo marodí. Na nákup se mi ani nechce, cítím se já celá křehce, rýma, kašel tuze mě souží, to si mé JÁ nezaslouží! Chci si taky chodit venku, dát si svařáku sklenku. Navštěvovat festivaly a bavit se s kamarády. Místo toho sedím doma, je mi to líto, je to škoda. Vlastně uteče mi všechno, je mi z toho hrozně smutno. Místo chůze do kina zakrývá mě peřina. Pravda ale je přece, za chvíli budou Vánoce! Snad do té doby budu fit, ne na paralenu živořit! Redakční úpravy provedla Helenia...

ŽD9 – Tulák

Drabble ve formě básně Snáší se noc a utichá lidské hemžení, zrak pozvedá vzhůru a místo snění vydává se na tajemnou pouť mezi hvězdami po nekonečnu plout, bez cíle, bez plánu. A třeba místo světel noční oblohy vidí v nich vepsané příběhy. Vidí, jak vládci dávných dob sledují svět nový mlčky, beze slov u zrodu i pádu. Hledí na hvězdy a vidí celý svět a nechce za žádnou cenu zpět do zmatku, co vládne životu, snad vítal by ticho a samotu. A tak když Betelgeuze jasně září, tulák sedí schoulený s úsměvem na tváři, a nikdo si nevšímá starého člověka, který rozluštil tajemství odvěká. Redakční úpravy provedla Helenia...

ŽD9 – Malá komplikace

Drabble ve formě básně   Mladá dívka v rozkvětu, oblékla se do šatu, vyběhla z Vysokého Zubu, tam, ke statnému dubu. Na milého zde čekala, dlouze s ním pak laškovala, odnesly to její šaty, vběhla zpátky do své chaty. Přemýšlela, jak je spravit, provětrala svůj mozkový závit, nejraděj by se vším šlehla, pomůže jí jenom jehla! V krku pocítila velký knedlík, když nabodla nohu svou na špendlík, Z nohy si ho vytáhla, mocně se s ním rozpřáhla. Dívka vzala jehlu do ruky, niť vytáhla z paruky, navlékla ji, začla šít, celé šaty zas bude mít! Později, v návalu šoku, do sebe nalila litr neznámého moku. Redakční úpravy provedla Áine...