Páté okénko: Kouzlo vánočního okamžiku
Kouzlo Vánoc je jedna z věcí, na kterou se nezapomíná. Kdyby však náhodou ano, připomene nám ho double-drabble kolejní ředitelky Havraspáru a dlouholeté šéfredaktorky naší čítárny, Lilien Emity Meissed… * Světlo lamp lemuje zasněžené chodníky. Vločka vedle vločky padá k zemi a tvoří obrovské závěje. Z nedalekého krámku doléhají melodie vánočních koled a lidé se trousí tam a zase zpátky, až po nich zbudou jen ty stopy ve sněhu, které ale o trochu později také mizí… Dítka hledí z oken a jedno po druhém hledají zlaté prasátko, nejedno radostné vyjeknutí je slyšet, když některé z nich prasátko zahlédne. Kouzlo očekávání, vzpomínání i rozjímání je cítit ve vzduchu. Přijde, nepřijde? Ještě rychle večeři slupnout a pak popadnout prskavky, aby Ježíšek věděl, že je...
Úhel pohledu
Dvacátý pátý díl sepsaný na téma Bestiář. * Chlapec odmítal vycházet z děkanátu. Ztráta vrbové dívky ho zasáhla. Sedl si ke kronice a začal se probírat vytrhanými listy. Zápisy budoucích událostí ho už nepřekvapovaly. Ne po tom všem, čím si prošel. I tak ho děsily. Lid čekal hladomor, který se městem prožene roku 1771. O třináct let později vyhoří téměř celé město. Další požár, naštěstí poslední, už čeká na rok 1813. Běhal mu z toho mráz po zádech, ale nedokázal se od kroniky odtrhnout. „Když budeš číst jen o hrůzách, bude ti to připadat jako bestiář,“ ozval se ode dveří znavený hlas odbojáře. „Zkus tam najít něco hezkého.“ Redakční úpravy provedla Helenia...
Zpět u rybníka
Dvacátý čtvrtý díl sepsaný na téma Krásné starosti. * Salix seděla na kraji děkanského rybníka. Téhož, u kterého ji Vypravěč před pár dny probudil. Jen tehdy zde ještě nestál děkanát. Tehdy bylo vše v pořádku. Tehdy mu dokázala důvěřovat. Všimla si, jak k ní pomalu přichází. Beze slova se usadil po jejím boku a zadíval se na hladinu rybníka. „Máte starosti,“ pronesla. „Mám. O město. O chlapce. A hlavně o vás,“ povzdechl smutně. „Bojím se, že chcete zemřít,“ dodal tiše. „Nemohu zemřít,“ odpověděla prostě. „Nemohu žít!“ dodala a proměnila se před ním ve smuteční vrbu. Srdce Vypravěče přetékalo starostmi a bolestí. Ale pohled na vrbu byl tak neskonale krásný. Redakční úpravy provedla Helenia...
Třetí okénko: Vánoční ráno
Jak vypadá vánoční ráno u nás na hradě? Co se honí hlavou malým kouzelníkům? Pondělní poledne v čítárně Pod vrbou ozdobí milé vánoční drabble, které sepsala Anseiola Jasmis Rawenclav. * Třpyt vánočního rána. Dětem září oči a těší se na večer. Co se asi stane? Přijde Fleutýna? A co zlaté prasátko? Děti už mají hlad, ale musejí to vydržet až do večera… Den plný očekávání. Bude bramborový salát dostatečně bramborový? Dočkáme se slavnostní večeře? A co dárky, zahoukají na nás? Už jim děláme v sovinci místo a dychtivě vyhlížíme jakýkoliv náznak… Oblékáme nejlepší šaty, skupujeme NiT… „Hele, sluší mi to? A netrefí z těch šatů Fleutýnu šlak? Víš, já bych ji nerada zabila…“ „Neboj se, všechno dobře dopadne a ty šaty ti moc sluší!“ Všechno je nachystané, Fleutýnko, můžeš...
Prožitý šok
Dvacátý třetí díl sepsaný na téma Banány to jistí. * Vypravěč seděl u postele. Sledoval, jak se vrbová dívka probouzí. „Má drahá přítelkyně, povězte, co se stalo?“ zašeptal smutným hlasem. „Hledali jsme biskupskou ložnici. Město nám otevřelo skryté dveře. Byla tam. Ležela na stole. Vzal ji. Chtěl utéct. Ale dveře už tam nebyly. Vrazil mi kroniku do náručí. Zavřel mě do skříně. Nalákal je na sebe,“ koktala Salix. Chlapec si přisedl k Salix a nabídl jí žluté zahnuté cosi. Odmítla. Chlapec jen pokrčil rameny, stáhl slupku a snědl ovoce, které ještě před pár dny neznal. „Bála jsem se. Nemohla jsem. Co když zemřel?“ rozbrečela se. „Určitě žije,“ uklidňoval ji Vypravěč. Redakční úpravy provedla Helenia...
Na faře
Dvacátý druhý díl sepsaný na téma Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. * Již druhý den vyčkávali na faře. Chlapec byl každou minutou nervóznější. „Kde jsou tak dlouho? Už by tu měli být. Nestalo se jim něco?“ opakoval stále dokola. „Existuje jedno přísloví. Nebo teprve existovat bude. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Vkládám do Aloise veškerou svoji důvěru,“ pronesl klidně Vypravěč, ačkoliv mu strach svíral útroby. Někdo však musel zůstat na pohled klidným. Chlapec se uvolnil, i když mu Vypravěč lhal. „Podívej, co jsem říkal,“ usmál se Vypravěč. Rychlým krokem se k nim blížila Salix. V rukou svírala kožené desky. Ve tváři se mísil šok s žalem. Těsně před chlapcem najednou omdlela. Redakční úpravy provedla Helenia...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
